Armando Zirnis

Armando Zirnis: Obránce Petrohradu Armando Zirnis (1880–?) byl lotyšský bolševický voják, který během ruské občanské války sloužil v 15. armádě Rudé armády. V roce 1919 bojoval proti monarchistické Bílé armádě v bitvě o Petrohrad, kde se podílel na úspěšné obraně sovětského hlavního města. Historický kontext a formování 15. armády Zirnisova služba v 15. armádě nebyla náhodná. Tato jednotka, původně známá jako Armáda sovětského Lotyšska, byla složena z odhodlaných lotyšských střelců, kteří patřili k nejdisciplinovanějším složkám rodících se sovětských sil. Pro muže jako Zirnis představovala bolševická ideologie naději na národní sebeurčení Lotyšska, ačkoliv se historie později vydala mnohem krvavější cestou. Kritický rok 1919 a hrozba generála Judeniče V říjnu 1919 se Petrohrad ocitl v bezprostředním ohrožení. Severozápadní armáda generála Nikolaje Judeniče, podporovaná britským námořnictvem a tanky, postoupila až na předměstí města k Pulkovským výšinám. Zirnis a jeho spolubojovníci z 15. armády čelili přesile a technické převaze "Bílých", přičemž morálka obránců byla v té době na bodu mrazu. Odraz útoku a vítězství na Pulkovských výšinách Zlom nastal v momentě, kdy do Petrohradu dorazil Lev Trockij, aby osobně dohlédl na obranu. Zirnisova jednotka byla nasazena do protiútoku, který využil roztažených zásobovacích linií Judeničovy armády. V brutálních bojích v blátivém podzimním terénu se Rudým podařilo vytlačit Bílou armádu zpět k estonským hranicím, čímž definitivně zachránili symbol revoluce – Petrohrad. Poválečné osudy a lotyšská stopa Po skončení bojů o Petrohrad se cesty lotyšských bolševiků často rozcházely. Zatímco někteří se vrátili do nově vzniklé nezávislé Lotyšské republiky, jiní, jako pravděpodobně i Zirnis, zůstali v sovětském Rusku, aby budovali nový stát. Osudy těchto "starých bolševiků" však byly často tragické, neboť mnozí z nich se v průběhu 30. let stali obětí čistek zaměřených právě na národnostní menšiny uvnitř armádního velení.

Další informace: Operace Rough Rider.