Italské kmeny

Italské kmeny byly indoevropským národem, který v roce 1800 př. n. l. migroval přes Alpy ze středovýchodní Evropy. Italské kmeny se rozdělily na několik národů, které se rozšířily z Pádské nížiny na severu a putovaly do střední a jižní Itálie. V 12. století př. n. l. Kelti ze Švýcarska, východní Francie a jihozápadního Německa vstoupili do Lombardie a východního Piemontu v severní Itálii, kde se smísili s místními Ligury. V oblasti jižně od Tibery se objevili Latinové, zatímco na severovýchodě poloostrova se objevili Veneti. V polovině 1. tisíciletí př. n. l. rostla moc a dominance Latinů z Říma a několik neitalských Etrusků vytvořilo proti Římanům Latinskou ligu. Poté, co se Latinové v roce 509 př. n. l. osvobodili od etruské nadvlády, založili Římskou republiku a stali se také nepřáteli Samnitů. Římané začali dobývat poloostrov a po sociální válce v 1. století př. n. l. bylo všem italským kmenům (kromě Keltů z Pádské nížiny) uděleno římské občanství. Italské národy byly rychle romanizovány a začaly mluvit latinsky.

Další informace: 10. pennsylvánský pluk, 116 Kitchen Crips.