4th Virginia Infantry Regiment

4. virginský pěší pluk byl významnou vojenskou jednotkou Armády konfederovaných států, tvořenou hrdými syny Virginie. Tento pluk, jehož historie se psala krví a prachem od května 1861 až do dubna 1865, byl pevnou součástí americké občanské války. Jeho řady zaplnili muži z okresů Wythe, Montgomery, Pulaski, Smyth, Grayson a Rockbridge, kteří se stali páteří legendární Stonewallovy brigády. Prošli křtem ohněm v první bitvě u Manassasu, absolvovali vyčerpávající tažení v údolí Shenandoah a věrně stáli po boku Armády severní Virginie od krvavých Sedmidenních bitev až po hořkou kapitulaci u Appomattoxu. Právě v první bitvě u Manassasu (známé též jako Bull Run) se tento pluk nesmazatelně zapsal do dějin. Když se linie Konfederace začaly hroutit pod náporem Unie, generál Barnard Bee ukázal na brigádu, jejíž součástí byl i 4. virginský, a zvolal slavnou větu: „Podívejte, tam stojí Jackson jako kamenná zeď!“ Od té chvíle se jednotce neřeklo jinak než „Stonewall Brigade“ (Brigáda Kamenné zdi). Muži 4. pluku tak nejen získali svou přezdívku, ale svou neústupností pomohli zvrátit průběh první velké bitvy války ve prospěch Jihu. Během slavného tažení v údolí Shenandoah (Valley Campaign) v roce 1862 si vojáci 4. virginského pluku vysloužili další, neméně obdivuhodnou přezdívku – „Pěší jízda“ (Foot Cavalry). Pod velením Thomase „Stonewalla“ Jacksona dokázali tito muži urazit neuvěřitelné vzdálenosti v rekordním čase, často s minimem spánku a jídla, aby překvapili početně silnější vojska Unie tam, kde to nejméně čekala. Jejich schopnost rychlého přesunu a okamžitého nasazení do boje se stala legendární a byla klíčovým prvkem Jacksonových taktických úspěchů. Válka si však vybírala krutou daň a pluk nechyběl u žádného z velkých jatek východní fronty. U Gettysburgu se 4. virginský zúčastnil zoufalých a krvavých útoků na Culp's Hill, kde utrpěl těžké ztráty. Následovala „Krvavá podkova“ u Spotsylvanie v roce 1864, kde byl pluk téměř zničen v brutálním boji zblízka. Řady, kdysi tvořené stovkami mužů z virginského venkova, se tenčily s každým dalším střetem, nemocemi a vyčerpáním, přesto jádro pluku zůstávalo soudržné a oddané své věci až do samého konce. Když dne 9. dubna 1865 generál Robert E. Lee u Appomattoxu kapituloval, z kdysi hrdého a početného 4. virginského pěšího pluku zbylo jen torzo. Záznamy uvádějí, že se vzdalo pouhých 17 mužů a 8 důstojníků. Tito přeživší veteráni, ač poraženi, odcházeli domů s vědomím, že sloužili v jedné z nejuznávanějších bojových jednotek celé války. Jejich příběh zůstal trvalým symbolem odolnosti a oběti v rámci jižanské vojenské historie.

Další informace: 152. (1. alsaský) pěší.