Bavorský záložní pěší pluk č. 8 Bavorský záložní pěší pluk č. 8 (německy Bayerisches Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 8) byl vojenský útvar armády Německého císařství, který byl v rámci první světové války nasazen na západní frontě. Organizačně spadal pod 5. bavorskou záložní pěší brigádu, jež byla součástí II. královského bavorského sboru. Formování a křest ohněm Tento pluk byl sestaven v srpnu 1914 jako součást rozsáhlé mobilizace německých sil. Většinu jeho mužstva tvořili záložníci – muži, kteří již absolvovali povinnou vojenskou službu a nyní byli povoláni z civilního života zpět do zbraně. Jejich výstroj a výzbroj zpočátku odpovídala tehdejším standardům, ale brzy musela čelit kruté realitě moderní zákopové války, která se dramaticky lišila od taktických cvičení z dob míru. Cesta bojišti západní fronty Jednotka operovala především v krvavém bahně západní Evropy. Pluk se účastnil klíčových střetnutí, včetně bojů v Lotrinsku a následného statického vyčerpávání v zákopech ve Flandrech a u Arrasu. Vojáci čelili nejen nepřátelské palbě, ale i neustálému vlhku, nemocem a psychickému tlaku, který s sebou přinášelo ostřelování těžkým dělostřelectvem a první útoky bojovými plyny. Specifická identita bavorských vojsk Bavorské jednotky si v rámci císařské armády udržovaly určitou míru autonomie a hrdosti. Na rozdíl od pruských pluků vnášeli Bavoři do armádního života své specifické tradice a dialekt. Královský bavorský sbor byl považován za houževnatou a bojovnou sílu, což se odráželo i v náročných úkolech, které byly 8. záložnímu pluku svěřovány během ofenziv i při obraně klíčových úseků fronty. Odkaz a rozpuštění S koncem války v roce 1918 a následným podpisem příměří v Compiègne se zbytky pluku vrátily domů do Bavorska. Po pádu monarchie a vzniku Výmarské republiky byl pluk v roce 1919 oficiálně demobilizován a rozpuštěn. Dnes jeho historii připomínají především vojenské archivy v Mnichově a pomníky padlým, které stojí v mnoha bavorských městech jako tichá připomínka generace, která prošla "velkou válkou".