3. bavorský rezervní pěší pluk (Bayerisches Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 3) 3. bavorský rezervní pěší pluk byl vojenským útvarem armády Německého císařství, který v rámci první světové války operoval na západní frontě. Pluk byl organizačně začleněn pod 2. bavorskou rezervní pěší brigádu, která spadala pod I. královský bavorský rezervní sbor. Cesta do válečné vřavy Pluk byl mobilizován hned v srpnu 1914 jako součást vlny záložních formací, které měly podpořit bleskový německý postup skrze Belgii do Francie. Na rozdíl od pravidelných aktivních pluků se tato jednotka skládala převážně ze záložníků – mužů, kteří se z civilního života (rolníků, řemeslníků či úředníků) museli narychlo vrátit do uniforem s modrými bavorskými výložkami. Jejich křest ohněm přišel v krvavých pohraničních bitvách o Lotrinsko, kde se ukázalo, že odhodlání těchto „víkendových vojáků“ se plně vyrovná profesionálním sborům. Pevnost v zákopech západní fronty Většinu války strávil 3. rezervní pluk v nemilosrdném kolotoči zákopových bojů. Jednotka se účastnila klíčových defenzivních bitev, kde čelila zdrcující dělostřelecké palbě spojeneckých vojsk. Zvláště v oblasti řeky Sommy a později ve Flandrech se Bavoři zapsali do historie svou houževnatostí. Život vojáků pluku nebyl jen o útoku, ale o nekonečném boji s bahnem, krysami a neustálou hrozbou plynem, což v plukovní historii zanechalo hluboké stopy v podobě vysokých ztrát na životech. Specifická bavorská identita Bavorští vojáci si uvnitř německé armády udržovali silnou míru autonomie a hrdosti. 3. rezervní pluk nebyl výjimkou; jeho muži se identifikovali více se svým králem Ludvíkem III. než s pruským císařem v Berlíně. Tato regionální soudržnost byla tmelem, který držel jednotku pohromadě i v kritických letech 1917 a 1918, kdy se morálka centrálních mocností začala hroutit. Jejich polní pošta z této doby často odráží nostalgii po rodných alpských podhůřích a pivnicích, kontrastující s měsíční krajinou nikoho. Odkaz a rozpuštění S koncem války v listopadu 1918 a následným rozpadem německého císařství byl pluk stažen zpět do Bavorska. Po návratu do demobilizačních center byl útvar v roce 1919 oficiálně rozpuštěn. Přestože pluk jako takový zanikl, jeho tradice přežívala v pamětech veteránů a v pomnících padlých, které dodnes najdeme v mnoha bavorských vesnicích. Pro historiky zůstává 3. bavorský rezervní pěší pluk symbolem obětování generace mužů, kteří byli vrženi do totálního válečného konfliktu, jejž moderní svět do té doby nepoznal.