14. bavorský pěší pluk „Hartmann“ 14. bavorský pěší pluk (německy: Königlich Bayerisches 14. Infanterie-Regiment „Hartmann“) byl významnou jednotkou armády Německého císařství. V rámci vojenské hierarchie spadal pod 9. bavorskou pěší brigádu, která byla součástí prestižního III. královského bavorského armádního sboru. Během první světové války byl pluk nasazen především na západní frontě, kde se účastnil klíčových střetnutí té doby. Historické kořeny a tradice Pluk byl zformován v roce 1814 v Norimberku a nesl čestné jméno po generálu Jakobu von Hartmannovi. Před vypuknutím Velké války byla tato jednotka úzce spjata s městem Erlangen, kde sídlila v kasárnách, jež se stala centrem tamního vojenského života. Bavorské pluky si v rámci německé císařské armády udržovaly specifickou identitu, odrážející hrdost na vlastní království a jedinečné vojenské tradice, které se projevovaly i na jejich uniformách a zástavách. Peklo na Sommě a u Verdunu Během první světové války se pluk ocitl v samotném centru nejbrutálnějších bojů. V roce 1916 prošel ohněm bitvy u Verdunu a následně byl nasazen v krvavém mlýnku na maso u řeky Sommy. Zde vojáci čelili nejen modernímu dělostřelectvu a kulometné palbě, ale i novinkám v podobě plynových útoků a prvních nasazení tanků. Prořídlé řady pluku musely být opakovaně doplňovány záložníky, což však nezlomilo jejich disciplínu a bojovou houževnatost, pro kterou byli Bavoři respektováni i svými protivníky. Každodennost v zákopech a morálka Život řadového vojáka 14. pluku nebyl jen o velkých ofenzívách, ale především o nekonečném čekání v bahnitých zákopech Artois a Champagne. Dokumenty a dopisy domů vypovídají o silném kamarádství, které mezi muži panovalo, a o snaze udržet si lidskost v nelidských podmínkách. Strava byla skromná, hygiena téměř nemožná, a přesto se v pluku udržoval silný duch sounáležitosti, posilovaný společným bavorským dialektem a sdílenými kulturními kořeny, které je odlišovaly od pruských jednotek. Konec války a odkaz S blížícím se koncem roku 1918 se pluk, vyčerpaný roky defenzivních bojů a nedostatkem zásob, musel stáhnout zpět do vlasti. Po podepsání příměří v Compiègne byla jednotka v prosinci 1918 v Erlangenu oficiálně demobilizována a následně v roce 1919 rozpuštěna. Odkaz „Hartmannovců“ však v Bavorsku přetrval skrze památníky a veteránské spolky, které dodnes připomínají osudy tisíců mužů, kteří prošli jeho řadami a jejichž životy navždy poznamenala první globální katastrofa 20. století.