Bavorský lyžařský prapor č. 2 byl elitním útvarem myslivecké pěchoty (Jäger) armády Německého císařství. Tato specializovaná jednotka působila v letech 1914 až 1919 a během první světové války se stala legendou bojů ve vysokohorském terénu. Vznik praporu byl přímou reakcí na specifické potřeby války v horách, kde se tradiční pěchota pohybovala jen s velkými obtížemi. Příslušníci jednotky byli rekrutováni především z horalů, lesníků a zkušených sportovců z alpských regionů, kteří dokonale ovládali pohyb na lyžích a dokázali přežít v extrémních mrazech. Jejich výstroj zahrnovala na svou dobu moderní bílé maskovací oděvy a speciální vybavení pro horolezectví. Během válečných let se prapor účastnil řady náročných operací, zejména na italské frontě v Dolomitech a v drsných podmínkách Karpat. Boj v těchto oblastech nevyžadoval pouze vojenskou taktiku, ale také neustálý zápas s lavinami a nepřízní počasí. Lyžařské oddíly sloužily jako průzkumné jednotky a rychlé úderné týmy, které dokázaly překvapit nepřítele útokem z nečekaných směrů přes zasněžené hřebeny. V roce 1915 se prapor stal základním kamenem pro vytvoření proslulého Alpského sboru (Alpenkorps). Ačkoliv se jednalo o relativně malou jednotku, její přínos pro vývoj moderního horského válčení byl zásadní. Po skončení války v roce 1919 byl prapor v rámci celkové demobilizace německých sil rozpuštěn, avšak jeho tradice a zkušenosti položily základy pro pozdější budování horských myslivců (Gebirgsjäger). Odkaz Bavorského lyžařského praporu č. 2 žije dodnes v komunitách horských sportovců i vojenských historiků. Jejich odvaha a schopnost operovat v místech, která byla považována za neprůchodná, z nich učinila jednu z nejrespektovanějších specializovaných jednotek Velké války.