Bitvy o Kfar Darom: Odhodlání v obklíčení Bitvy o Kfar Darom představovaly sérii dramatických střetů mezi Egyptem a Izraelem během první arabsko-izraelské války. Elitní jednotky Palmach, spadající pod židovskou milici Hagana, bránily tuto strategickou osadu proti opakovaným arabským útokům, dokud nebyla kvůli kritickému nedostatku zásob nucena k evakuaci. Vše začalo 29. listopadu 1947, kdy Organizace spojených národů v New Yorku odhlasovala rozdělení Britského mandátu Palestina na židovský a arabský stát. Británie si měla udržet kontrolu až do předání moci, plánovaného nejpozději na 1. srpna 1948. Arabské obyvatelstvo Palestiny se však proti rozhodnutí OSN ostře ohradilo a regionem se přehnala vlna antisemitských pogromů, které si během pouhých dvanácti dnů vyžádaly životy 80 Židů. Podobná nenávist zachvátila celý arabský svět: v jemenském Adenu bylo 9. prosince zavražděno 82 Židů, v Bejrútu, Káhiře, Alexandrii a Aleppu docházelo k rabování židovských obchodů a v libyjské Tripolsku zmasakrovaly davy 130 židovských obyvatel. Největší hrozba pro židovskou komunitu spočívala v taktice izolace osad a odříznutí klíčových komunikací. Dne 7. prosince 1947 padly první výstřely egyptské ofenzívy v Negevské poušti právě u Kfar Darom. Tato osada měla nesmírný strategický význam – ležela přímo na pobřežní cestě, kterou Egypťané zamýšleli využít jako svou hlavní zásobovací trasu pro postup na sever. Proti egyptské armádě a dobrovolníkům z Muslimského bratrstva stálo pouhých 30 mladých obránců z Palmachu. První útok byl odražen za cenu 70 mrtvých na straně útočníků; na straně Židů padli 4 muži a 4 byli zraněni, čímž zbylo jen 25 bojeschopných obránců. Dne 12. května 1948 Egypťané útok obnovili a podařilo se jim zabránit Negevské brigádě v posílení osady. Obránci však opět odolali. Do června byl Kfar Darom neprodyšně uzavřen. Pokusy Palmachu o doručení zásob selhávaly; Egypt ostřeloval dopadové plochy leteckých shozů, čímž efektivně vyhladověl osadníky, zatímco pozorovatelé OSN přihlíželi bez zásahu. Negevská brigáda nakonec musela přistoupit k evakuaci. Pod rouškou noci obránci opustili trosky osady, přičemž s sebou nesli pouze zbraně a dva svitky Tóry. 9. července vstoupili Egypťané do pusté vesnice. Přestože ji dobyli, houževnatý odpor hrstky dobrovolníků proti regulérní armádě se stal symbolem izraelského vzdoru. Kfar Darom se později stal součástí Pásma Gazy a jeho původní obyvatelé založili v roce 1949 u Ašdodu novou obec – Bnej Darom. Strategický význam Negevu Význam Kfar Darom nelze podceňovat z hlediska celkové geografie konfliktu. Negevská poušť byla v té době vnímána jako "prázdný prostor", ale pro rodící se Izrael představovala životně důležitý prostor pro budoucí rozvoj a jediné pozemní spojení s Rudým mořem. Obrana izolovaných bodů, jako byl právě Kfar Darom, nutila egyptské velení vázat značné síly na obléhání namísto rychlého postupu směrem k Tel Avivu. Každý den, který obránci získali, umožnil izraelskému velení lépe organizovat obranu v hustěji obydleném vnitrozemí. Život v obležení: Boj o každou kapku vody Podmínky v obležené osadě byly nepředstavitelné. Kromě neustálého ostřelování čelili obránci extrémnímu horku a nedostatku vody, neboť Egypťané brzy přerušili vodovodní potrubí vedoucí z vnitrozemí. Mladí muži a ženy z Palmachu byli nuceni recyklovat každou kapku a spoléhat na improvizované sběrače rosy. Psychologický tlak byl obrovský – věděli, že pomoc je daleko a nepřítel má drtivou početní i technickou převahu, včetně dělostřelectva a obrněných vozů, kterým oni mohli čelit jen lehkými zbraněmi a Molotovovými koktejly. Odkaz hrdinství a ideologie Pro jednotky Palmach nebyla obrana Kfar Darom jen vojenským úkolem, ale i otázkou ideologie. Heslo „osada určí hranici“ (Settlement will determine the border) bylo v té době ústředním motivem sionistického hnutí. Věřilo se, že tam, kde stojí židovský zemědělec a obránce, tam bude budoucí stát. Právě tato fanatická odhodlanost udržet i ty nejvzdálenější výspy šokovala egyptské důstojníky, kteří očekávali, že izolované body se vzdají okamžitě po zahájení dělostřelecké palby. Poválečné osudy a tradice Po evakuaci a následném příměří zůstala oblast kolem Kfar Darom pod egyptskou správou jako součást Pásma Gazy. Pro Izraelce se však příběh Kfar Darom stal legendou o „moderní Masadě“, která ovšem neskončila hromadnou sebevraždou, ale úspěšným ústupem a pokračováním v boji. Tradice této osady byla znovu oživena po Šestidenní válce v roce 1967, kdy byla obec na stejném místě obnovena, aby byla následně znovu definitivně opuštěna v roce 2005 v rámci izraelského stažení z Gazy. Tento cyklus zániku a obnovy zrcadlí složitou a bolestnou historii celého regionu.