Bitva u Zieleńců: Křest ohněm a zrod legendy Bitva u Zieleńců (18. června 1792) představovala klíčový střet války na obranu polské ústavy. Ruská armáda pod velením Iraklije Morkova tehdy u ukrajinské vsi Zieleńce dostihla ustupující polsko-litevské síly vedené knížetem Jozefem Poniatowským. Střetnutí, v němž měli Rusové početní převahu, zahájila prudká dělostřelecká palba a výpady jízdy. Ruský nápor byl tak drtivý, že nezkušení polští rekruti začali v panice opouštět své pozice. Poniatowski však do první linie včas vyslal ostřílené veterány Potockého brigády, kteří útok odrazili a způsobili nepříteli těžké ztráty. Ruský postup se zhroutil a Poláci přešli do protiútoku. Přestože šlo o vítězství pyrrhovo – polským oddílům docházelo jídlo, munice i muži – podařilo se ruský postup výrazně zpomalit. Král Stanislav II. August na počest hrdinství prokázaného v této bitvě založil nejvyšší vojenské vyznamenání Virtuti Militari. Historický kontext: Válka o naději Bitva u Zieleńců nebyla jen náhodným střetem, ale vyvrcholením odporu proti ruské intervenci, kterou vyvolala reforma polského státu. Přijetí Ústavy z 3. května 1791 bylo vnímáno jako hrozba pro ruský vliv v regionu a pro privilegia konzervativní polské šlechty sdružené v Targovické konfederaci. Polské vojsko, ač modernizované, muselo čelit obrovské přesile imperiálních vojsk Kateřiny Veliké, která vtrhla do země s cílem zvrátit demokratické reformy a obnovit staré pořádky. Taktický triumf knížete Poniatowského Kníže Jozef Poniatowski, synovec krále, v bitvě prokázal mimořádnou osobní odvahu. Když viděl, jak se střed jeho formace pod tlakem ruských bodáků hroutí, osobně vedl protiútok, čímž inspiroval své muže k nevídanému odporu. Pro polskou stranu mělo vítězství obrovský psychologický význam – bylo to poprvé od dob Jana III. Sobieského, kdy polská armáda dokázala v otevřeném poli porazit vojska velmoci. Zieleńce se tak staly symbolem toho, že polský voják je schopen vítězit i v beznadějné situaci. Virtuti Militari: Řád pro statečné Odkaz této bitvy žije dodnes především skrze řád Virtuti Militari (Vojenské statečnosti). Prvních dvacet stříbrných medailí bylo rozděleno přímo na bojišti mezi důstojníky a vojáky, kteří se vyznamenali v nejtvrdších bojích. Zajímavostí je, že mezi prvními vyznamenanými byl i budoucí národní hrdina Tadeusz Kościuszko. Toto vyznamenání se stalo nejstarším dosud udíleným vojenským řádem na světě, který si zachovává svou prestiž jako symbol nejvyšší oběti za vlast. Hořký konec vítězného tažení Navzdory taktickému úspěchu u Zieleńců a následné udatné obraně u Dubienky byl osud Polska zpečetěn politicky. Král Stanislav II. August, zlomený tlakem a nedostatkem mezinárodní podpory, nakonec přistoupil k Targovické konfederaci a nařídil zastavení bojů. Vítězství u Zieleńců se tak stalo smutným epilogem nezávislosti, po němž následovalo druhé dělení Polska. Přesto zůstává v polské historii zapsáno zlatým písmem jako důkaz, že svoboda má svou cenu, kterou polský národ neváhal zaplatit krví.