Bitva u Jad Mordechaj: Termopyly v Negevské poušti Bitva u Jad Mordechaj představuje jeden z nejdramatičtějších střetů mezi Egyptem a Izraelem na samém počátku první arabsko-izraelské války v roce 1948. Tento střet hrstky obránců proti obrovské přesile se stal symbolem odhodlání nově vznikajícího státu. Desetitisícová armáda egyptského expedičního sboru pod velením generálmajora Ahmada Alího al-Mwavího tehdy postupovala do jižního Izraele s ambiciózním plánem: rozdělit své síly a táhnout současně na Jeruzalém a Tel Aviv. Dne 16. května 1948 se však Mwaví rozhodl, že židovskou osadu Jad Mordechaj nelze jen tak obejít – byla příliš velká a strategicky umístěná. K útoku na komunitu čítající pouhých 130 dospělých vyčlenil 2 500 vojáků podporovaných dělostřelectvem a obrněnci. Zatímco 92 dětí z Jad Mordechaj bylo pod rouškou tmy evakuováno v noci z 18. na 19. května, v osadě zůstalo 110 členů komunity a dva oddíly Palmachu (elitních úderných jednotek), aby vesnici bránili. Židovští obránci dokázali během tříhodinového boje první egyptský nápor odrazit. Následující den ztroskotaly další egyptské útoky, především kvůli mizerné koordinaci mezi jejich pěchotou a tanky a neúčinnosti dělostřelecké přípravy. Od 21. do 22. května pak Egypťané osadu vytrvale ostřelovali, zatímco jejich letectvo znemožnilo přísun posil. Budovy v Jad Mordechaj byly srovnány se zemí a obránci se museli stáhnout do provizorních tunelů a jeskyní. Po drtivém tankovém útoku 23. května, kdy Egypťané obsadili část osady, se vyčerpaní Izraelci s minimem munice pod rouškou noci stáhli. Historický kontext a odkaz bitvy Klíčový význam bitvy u Jad Mordechaj nespočíval v jejím udržení, ale v čase, který obránci vykoupili svou krví. Pět dní hrdinného odporu proti profesionální armádě vybavené těžkou technikou umožnilo rodícím se Izraelským obranným silám (IDF) zkonsolidovat pozice a vybudovat obrannou linii severněji, čímž byl zastaven egyptský postup přímo na Tel Aviv. Bez tohoto zdržení mohl být osud rodícího se státu zpečetěn hned v prvních týdnech jeho existence. Kibuc Jad Mordechaj nebyl vybrán pro svou houževnatost náhodou. Byl pojmenován po Mordechaji Anielewiczovi, vůdci povstání ve varšavském ghettu. Pro obránce, z nichž mnozí přežili holokaust, nebyl boj jen otázkou území, ale morální povinností nepoddal se zkáze. Duch odboje z polského ghetta se tak symbolicky přenesl do prachu Negevské pouště a stal se základním kamenem izraelského vojenského étosu. Podmínky v obležené osadě byly ke konci bitvy nepředstavitelné. Obránci čelili spalujícímu horku, nedostatku vody a neustálému bombardování bez naděje na brzkou pomoc. Přestože nakonec museli ustoupit, učinili tak až v momentě, kdy jejich zbraně doslova utichly pro nedostatek nábojů. Tento taktický ústup byl později hodnocen jako mistrovské zvládnutí krizové situace, které zachránilo životy přeživších pro budoucí proti迎接. Vítězství Egypta u Jad Mordechaj mělo krátkého trvání. Během operace Yoav v listopadu 1948 Izraelci trosky osady dobyli zpět. Dnes na místě bitvy stojí památník a muzeum, kterému dominuje poškozená vodárenská věž – tiché svědectví o ostřelování, které kibuc v květnu 1948 téměř vymazalo z mapy. Tato věž byla ponechána v původním poničeném stavu jako memento odolnosti izraelského lidu.