Bitva o Wallendar: Průlom u Rýna Bitva o Wallendar se odehrála 24. března 1945, kdy příslušníci amerického 2. praporu Rangers překročili řeku Rýn u německého městečka Wallendar (přibližně 4 kilometry severovýchodně od Koblenze). Jejich úkolem bylo zlikvidovat ohniska odporu wehrmachtu v této strategické lokalitě. Rangers překonávali řeku v obojživelných obrněných vozidlech LVT, přičemž čelili zdrcující palbě německých protiletadlových děl Flak 88 a kulometných hnízd. Cesta přes zaminovanou řeku byla kritická a několik výsadkových plavidel bylo německou palbou zničeno. Kvůli hustým minovým polím na břehu museli vojáci opustit vozidla a pokračovat do města pěšky, kde se jim podařilo vyřadit čtyři klíčová postavení flaku. Následovalo brutální čištění města dům od domu a ulice po ulici. Německé síly se pokusily o protiúder za podpory tanků Tiger I a jednotek pancéřových granátníků. Američanům se však podařilo několik německých obrněnců zničit a zdecimované město zajistit. Přímo na místním hřbitově pak plukovník William D. Blake osobně poblahopřál rotě „Dog“ k vítězství a povýšil seržanta Leonarda Randalla do hodnosti poručíka. Díky zajištění Wallendaru mohl armádní sbor ženistů vybudovat pontonový most, který výrazně usnadnil další postup spojeneckých vojsk do nitra Německa. Historický kontext a širší souvislosti Operace u Wallendaru nebyla izolovaným incidentem, ale součástí masivní spojenecké snahy o překročení Rýna, který Hitler považoval za „poslední hradbu“ Třetí říše. Zatímco hlavní pozornost historie se často upírá k dobytí mostu u Remagenu, akce menších elitních jednotek, jako byli Rangers u Wallendaru, byly klíčové pro rozšíření předmostí. Tito vojáci, vycvičení pro nejnáročnější úkoly, museli prokázat neuvěřitelnou improvizaci ve chvíli, kdy se jejich obojživelná vozidla stala v minových polích na břehu snadnými terči. Městský boj ve Wallendaru ilustruje fanatismus pozdní fáze války na německém území. Proti zkušeným americkým veteránům zde stáli nejen přeživší vojáci wehrmachtu, ale často i narychlo sestavené jednotky, které využívaly úzké historické uličky k nastražení pastí. Nasazení těžkých tanků Tiger v takto stísněném prostoru sice představovalo pro Rangers obrovskou hrozbu, ale zároveň ukázalo logistické zoufalství Němců, kteří do boje vrhali poslední dostupné rezervy bez adekvátní vzdušné podpory. Význam zbudovaného pontonového mostu nelze podceňovat. Logistika je krví každé armády a bezpečný přechod přes Rýn umožnil plynulý přísun paliva, munice a čerstvých posil pro finální obklíčení Porúří. Wallendar se tak stal jedním z mnoha „vstupních bodů“, které definitivně zpečetily osud nacistického režimu. Práce ženistů pod nepřátelskou palbou, umožněná obětí Rangers, zůstává jedním z nejpozoruhodnějších inženýrských výkonů celého tažení. Osobní přítomnost plukovníka Blakea na bojišti a povýšení seržanta Randalla přímo uprostřed trosek hřbitova nese silnou symboliku. V březnu 1945 už bylo o výsledku války rozhodnuto, ale pro muže v první linii šlo stále o každodenní boj o přežití. Tato gesta uznání v žáru bitvy pomáhala udržovat morálku mužstva, které mělo před sebou poslední, ale možná nejnebezpečnější kilometry cesty k vítězství v srdci Evropy.