Bitva u Wakefieldu: Krutý pád bílé růže Bitva u Wakefieldu představovala jeden z rozhodujících momentů válek růží. Střet skončil tragicky pro rod Yorků – o život zde přišel samotný uchazeč o trůn Richard z Yorku i řada dalších předních velitelů. Yorkská armáda byla v tomto krvavém střetnutí prakticky vyhlazena. Pozadí konfliktu Po vítězství Yorků v bitvě u Northamptonu roku 1460 se král Jindřich VI. ocitl v zajetí vévody Richarda z Yorku. Richard se pokusil vznést přímý nárok na korunu, ale narazil na odpor i u svých nejvěrnějších spojenců. Výsledkem byl kompromisní „Zákon o narovnání“ (Act of Accord), podle něhož měl Jindřich VI. dovládnout, ale jeho nástupcem se měl stát právě York, čímž byl z nástupnictví vyloučen králův syn. Královna Markéta z Anjou se však s ožebračením svého syna o dědictví nehodlala smířit a na severu země začala narychlo shromažďovat vojsko. Richard vyrazil s armádou vstříc nepříteli, aby nábor Lancasterů zastavil, dorazil však pozdě. Nedaleko hradu Sandal u Wakefieldu v západním Yorkshiru jej s 9 000 muži obklíčila osmnáctitisícová lancasterská přesila. Průběh bitvy Vévoda z Yorku se dopustil osudové chyby, když se rozhodl opustit bezpečí hradeb a zaútočit na nepřítele v otevřeném poli. Lancasteři jej mistrně oklamali: sir Andrew Trollope vyslal k Yorkovi falešné přeběhlíky, kteří mu namluvili, že se chystají změnit strany a podpořit ho. Lancasterské jednotky navíc vztyčily falešné zástavy, aby Richard uvěřil, že mu dorazily posily. Namísto aby vyčkal v obležení, vyjel Richard do boje. Lancasteři ho však bleskově odřízli od hradu a obklíčili. V následném boji na život a na smrt byl York sražen z koně a zabit. Spolu s ním padli i další klíčoví šlechtici bílé růže. Yorkské vojsko bylo rozdrceno a vedení frakce převzal Richardův syn Eduard. Potupa po smrti a osud Yorků Vítězní Lancasteři neprojevili s padlým vévodou žádné slitování. Aby Richarda i po smrti ponížili, byla jeho uťatá hlava naražena na kopí, ozdobena posměšnou papírovou korunou a vystavena na hradbách Yorku. Podobný osud potkal i jeho syna Edmunda, hraběte z Rutlandu, který byl podle legendy chladnokrevně zavražděn lordem Cliffordem při pokusu o útěk z bojiště. Tato brutalita jen prohloubila nenávist mezi oběma rody a změnila dynastický spor v osobní krevní mstu, která měla provázet války růží po další desetiletí. Strategická chyba u Sandalu Historici se dodnes přou o to, proč tak zkušený vojevůdce, jakým byl Richard z Yorku, opustil bezpečné pozice hradu Sandal. Jedna z teorií hovoří o kritickém nedostatku zásob, který ho donutil vyslat část mužů k pídění po potravě, čímž se jeho síly dále oslabily. Jiné prameny naznačují, že York podlehl své pýše a podcenil taktické schopnosti lancasterských velitelů, zejména Somerseta a Northumberlandu, kteří dokázali dokonale využít členitý terén v okolí hradu k nastražení léčky. Následky pro anglický trůn Ačkoliv se zdálo, že smrtí Richarda z Yorku věc bílé růže zanikne, stal se přesný opak. Smrt otce a bratra vybičovala Richardova nejstaršího syna Eduarda k mimořádné aktivitě. Eduard, obdařený vojenským géniem a charismatem, dokázal během několika měsíců zmobilizovat nové síly a v krvavé bitvě u Towtonu o rok později Lancastery drtivě porazit. Wakefield tak sice byl pro Yorky katastrofální porážkou, ale zároveň se stal katalyzátorem, který nakonec vynesl Eduarda IV. na anglický trůn jako prvního krále z rodu Yorků. Odkaz v kultuře a paměti Bitva u Wakefieldu zanechala hlubokou stopu i v anglické kultuře. William Shakespeare ji dramaticky ztvárnil ve své hře Jindřich VI., kde vykresluje tragický konec vévody z Yorku a jeho střet s „Vlčicí z Francie“, královnou Markétou. Lokalita bitvy je dnes z velké části zastavěna, ale zřícenina hradu Sandal zůstává němým svědkem dne, kdy se osud Anglie naklonil na stranu Lancasterů, aby se o pouhých pár měsíců později opět prudce zvrátil ve prospěch Yorků.