Bitva u vádí Besor Bitva u vádí Besor se odehrála v roce 1055 př. n. l., kdy se David, vůdce Habiru a budoucí král, pomstil Amálekovcům za zničení města Ciklag. David tehdy zmasakroval jejich nájezdnickou skupinu za korytem potoka Besor. V roce 1060 př. n. l. vstoupil David, uchazeč o izraelský trůn na útěku před králem Saulem, do služeb filištínského vládce Akíše z Gatu výměnou za jeho ochranu. Akíš daroval Davidovi město Ciklag, kde David pobýval rok a čtyři měsíce. David se svými 600 muži podnikal nájezdy proti Gešúrejcům, Girzejcům a Amálekovcům v oblastech od Telamu směrem k Šúru až k Egyptu. David tehdy nenechával nikoho naživu a kořist v podobě ovcí, skotu a velbloudů odevzdával Akíšovi. Toho ubezpečoval, že útočí na nepřátele Filištínů, čímž si získal jeho naprostou důvěru. Akíš věřil, že se David v Izraeli natolik zdiskreditoval, že mu bude sloužit navždy. Po smrti proroka Samuela shromáždili Filištíni vojsko k invazi do Izraele. David je doprovázel, dokud ho filištínská knížata v údolí Jezreel neodmítla z obavy, že by se v bitvě mohl obrátit proti nim. Během Davidovy nepřítomnosti však Amálekovci napadli Negev, území Keretejců a Judy. Vypálili Ciklag a všechny obyvatele, včetně Davidových manželek Achínóam a Abígajil, odvlekli do zajetí, aniž by kohokoli zabili. Když David našel město v troskách, dotázal se skrze posvátný efód Hospodina, zda má nepřátele stíhat. Dostalo se mu příslibu vítězství. S 600 muži vyrazil do pronásledování, ale 200 z nich bylo natolik vyčerpaných, že nedokázali překročit vádí Besor. Na poli pak narazili na vyhladovělého egyptského otroka, kterého Amálekovci nechali napospas osudu. Poté, co ho nakrmili, je výměnou za slib bezpečí dovedl k táboru nájezdníků. David na Amálekovce zaútočil ve chvíli, kdy hodovali a oslavovali kořist. Bitva trvala od soumraku do večera následujícího dne a uniklo pouze 400 mladých mužů na velbloudech. David zachránil všechny zajatce i majetek. Po návratu k vádí Besor rozhodl, že podíl na kořisti náleží i těm 200 mužům, kteří u potoka zůstali, čímž ustanovil pravidlo spravedlivého dělení kořisti. Část lupu také rozeslal starším Judy jako dar. Historické souvislosti a důsledky Tato bitva představovala zlomový bod v Davidově vzestupu k moci. Ciklag mu sloužil nejen jako útočiště, ale i jako operační základna, kde si budoval loajalitu svých mužů i politické vazby s judskými rody. Schopnost ochránit své lidi a následná štědrost při rozdělování kořisti upevnila jeho pověst spravedlivého a silného vůdce v době, kdy autorita krále Saula fatálně slábla. Strategický význam vádí Besor spočíval v jeho poloze na pomezí osídlené krajiny a pouště. Toto sezónní říční koryto tvořilo přirozenou bariéru, jejíž překonání vyžadovalo značnou disciplínu a vytrvalost. Skutečnost, že Amálekovci ponechali egyptského otroka na místě bez pomoci, se ukázala být jejich osudovou strategickou chybou, která Davidovi umožnila moment překvapení. Z teologického hlediska je příběh o vádí Besor vnímán jako projev Boží přízně vůči Davidovi v kontrastu se Saulem. Zatímco Saul v téže době zoufale hledal radu u věštkyně v Én-doru, David se spoléhal na efód a přímé Boží vedení. Toto vítězství tak nebylo jen vojenským úspěchem, ale i potvrzením Davidova morálního práva na trůn krátce před Saulovou smrtí v bitvě na hoře Gilboa. Dopad bitvy sahal až do legislativní roviny budoucího izraelského království. Davidovo rozhodnutí, že "podíl toho, kdo táhl do bitvy, bude stejný jako podíl toho, kdo zůstal u trénu", se stalo právním precedentem. Tímto krokem David zabránil vnitřním rozporům ve své armádě a položil základy pro sociální soudržnost svého budoucího státu, kde byla uznávána hodnota každého člena komunity bez ohledu na jeho fyzické vyčerpání.