Bitva u ostrova Valcour: Štít, který zachránil revoluci Bitva u ostrova Valcour, která se odehrála 11. října 1776, představuje jeden z prvních a strategicky nejvýznamnějších námořních střetů americké války za nezávislost. Přestože britské královské námořnictvo v tomto boji zdecimovalo improvizovanou flotilu Benedicta Arnolda, americkému vojsku se podařilo zhatit britské plány na rychlý postup do údolí řeky Hudson a rozdělení povstalých kolonií. Na podzim roku 1776 připravovali Britové rozsáhlou invazi do budoucích Spojených států směrem z Kanady. V cestě jim však stála armáda generála Benedicta Arnolda. Ten se na jaře téhož roku musel stáhnout od obleženého Quebecu a nyní držel pozice v okolí pevnosti Ticonderoga ve státě New York. Arnold si uvědomoval, že klíčem k zastavení britského postupu je ovládnutí jezera Champlain. Během neuvěřitelných tří měsíců nechal postavit flotilu 15 lodí a naverboval 800 mužů. Britské námořnictvo na tuto výzvu odpovědělo vysláním 25 válečných lodí. Dne 11. října 1776 Britové objevili Arnoldovu flotilu číhající v záloze za ostrovem Valcour. Strhla se urputná bitva, v níž Arnold kvůli nedostatku vycvičených dělostřelců sám zaměřoval některá děla. Do soumraku byla americká flotila rozbitá, třetina posádky padla nebo byla zraněna a všechna plavidla utrpěla těžká poškození. Britové zakotvili s plánem dorazit zbytek Američanů ráno, ale Arnoldovi se podařilo pod rouškou noci proklouznout kolem jejich hlídek. Ačkoliv byla jeho flotila nakonec zničena, Arnold splnil svůj úkol. Britové kvůli nastupující zimě útok na jih odložili a stáhli se zpět do Kanady. Bitva u ostrova Valcour tak vybojovala Americe drahocenný čas na přípravu k dalšímu boji. Strategický význam „Ztraceného vítězství“ Ačkoli byla bitva z taktického hlediska drtivou porážkou, z hlediska strategického šlo o mistrovský kousek. Arnoldova drzost donutila britského velitele, sira Guye Carletona, k přehnané opatrnosti. Britové strávili léto 1776 stavbou vlastních plavidel, aby mohli čelit Arnoldově improvizované hrozbě. Právě toto zpoždění o několik měsíců způsobilo, že britská armáda dorazila k Ticonderoze až v době, kdy mrazy znemožňovaly efektivní zásobování a dlouhodobé obléhání. Logistický zázrak v divočině Stavba americké flotily v tak krátkém čase byla malým zázrakem. Arnold musel nechat pokácet stromy v okolních lesích a z čerstvého, „zeleného“ dřeva narychlo stlouct čluny a galéry. Nedostatek zkušených tesařů i námořníků nahrazovalo čisté odhodlání. Tento logistický souboj v divočině New Yorku ukázal schopnost kolonistů improvizovat a využít omezené zdroje proti technologické a početní převaze impéria. Arnoldova cesta ke slávě a pádu V době bitvy u Valcouru byl Benedict Arnold oslavován jako jeden z nejstatečnějších a nejagresivnějších velitelů kontinentální armády. Jeho osobní odvaha a schopnost motivovat muže v beznadějné situaci byly klíčové pro udržení morálky v kritickém roce 1776. Je historickou ironií, že muž, který u Valcouru prakticky zachránil americkou revoluci před předčasným koncem, se o několik let později stal nejslavnějším zrádcem v amerických dějinách. Předehra k bitvě u Saratogy Čas, který Arnold svou obranou na jezeře Champlain získal, byl přímo využit v roce 1777. Odklad britské invaze o jeden rok umožnil Američanům lépe zformovat své síly a vybudovat obranu, která nakonec vedla k rozhodujícímu britskému neúspěchu v bitvě u Saratogy. Tato výhra pak přesvědčila Francii, aby vstoupila do války na straně Američanů, což definitivně zpečetilo osud britské nadvlády v koloniích.