Bitva u Unch'on-upu byla střetnutím v rámci Imdžinské války, které se odehrálo v roce 1593 mezi japonskou armádou pod vedením Konishiho Yukinagy a mingským čínským vojskem generála Li Ru-songa. Poté, co selhal čínský průzkumný útok na opevněný japonský tábor v Pjoksongu, Konishi shromáždil početné síly s cílem napadnout a zničit čínské ležení v Unch'on-upu. Tato armáda, složená z pěchoty, jízdy a dělostřelectva, zahájila drtivý útok na město. Japonská děla srovnala se zemí pevnostní budovy i centrum města, zatímco lučištníci pálili na prchající civilisty. Samurajové v krvavé řeži pronásledovali mingské jednotky zajišťující proviant a čínský tábor byl kompletně vypálen. V důsledku této porážky byl Li nucen dočasně zastavit pronásledování Japonců; krátce nato byl definitivně poražen v bitvě u Pjokdžegwanu. Galerie Japonský útok na Unch'on-up. Japonští samurajové útočí na čínské vesničany. Historický kontext a strategický dopad Vítězství u Unch'on-upu představovalo pro japonské síly klíčový morální zlom. Po znovudobytí Pchjongjangu čínskými vojsky a korejskou domobranou se zdálo, že japonská okupace poloostrova spěje k rychlému konci. Konishi Yukinaga však u Unch'on-upu dokázal, že japonská defenzivní i ofenzivní taktika, kombinující disciplinovanou pěchotu a ničivou palbu z arkebuz a děl, je pro mingskou jízdu stále smrtelnou hrozbou. Brutalita, s jakou bylo město vyhlazeno, měla sloužit jako varování všem korejským regionům, které by chtěly čínským spojencům poskytovat logistickou podporu. Logistická situace mingské armády se po této bitvě rapidně zhoršila. Li Ru-song podcenil schopnost Japonců provádět rychlé protiúdery a soustředil se primárně na obléhací taktiku, přičemž zanedbal ochranu svých zásobovacích linií. Ztráta Unch'on-upu znamenala nejen přerušení dodávek potravin, ale i ztrátu důležitého komunikačního uzlu. Právě tento chaos v čínském týlu umožnil Japoncům lépe se připravit na nadcházející střet u Pjokdžegwanu, kde naplno využili členitého terénu proti čínské přesile. Zajímavým aspektem této bitvy bylo nasazení dělostřelectva. Ačkoliv byla mingská Čína tradičně považována za velmoc v oblasti střelného prachu, japonské síly v této fázi války efektivně integrovaly portugalské technologie a taktiku koncentrované palby. Rozbití pevnostních struktur v Unch'on-upu japonskými děly ukázalo, že japonská armáda není jen armádou šermířů, ale modernizovanou válečnou mašinérií schopnou vést komplexní kombinované operace. Dlouhodobý dopad bitvy se projevil v následných diplomatických jednáních. Porážka u Unch'on-upu a následný nezdar u Pjokdžegwanu vedly mingský dvůr k přehodnocení strategie "rychlého vítězství". Namísto totální ofenzívy se čínské velení začalo přiklánět k opatrnějšímu postupu a vyjednávání o příměří. Pro korejský lid však toto období znamenalo jen prodloužení utrpení, neboť obě velmoci začaly používat korejské území jako šachovnici pro své politické ambice, zatímco země zůstávala drancována oběma armádami.