Bitva u Tutubu Bitva u Tutubu se odehrála roku 1203 př. n. l. mezi armádami Babylonu a Temenu. V roce 1204 př. n. l. zahájil král Uras z Temenu překvapivý útok na Babylónii. Doufal, že využije situace, kdy byl babylonský král Adad-šuma-usur plně zaneprázdněn konflikty s Kišem, Ekurmou a Karchemišem. Za tímto účelem vyslal svého generála Gungunna, aby vedl armádu podél toku Eufratu a ohrozil samotné město Babylon. Mezitím však babylonský generál Abum vpadl do Temenu a v roce 1203 př. n. l. dobyl jeho hlavní město Anat, přičemž krále Urase v bitvě zabil. Gungunnu, který se prohlásil novým králem Temenu, přesto pokračoval v invazi do Babylónie. Jakmile zjistil, že se k němu po Eufratu blíží babylonský generál Sin-idinna se svým vojskem, zaútočil na ně těsně před přístavem Tutub. V následné bitvě využili Babyloňané taktiku obchvatu křídel, čímž drtivě porazili temenskou armádu, jejíž více než polovinu tvořili lehcí harcovníci. Mnohým z nich se podařilo uprchnout, ale většina jejich spolubojovníků byla pobita, až se vody Eufratu zbarvily krví. V následujících týdnech Babyloňané postoupili k městu Haradu, sídlu Dudua z Temenu, ale byli nuceni uzavřít mír poté, co nad Temenem převzala ochrannou ruku Asýrie. Strategický význam lokality a logistika Přístav Tutub nebyl vybrán pro střet náhodou. Jako klíčový bod na dolním toku Eufratu sloužil jako překladiště zásob pro babylonské vnitrozemí. Sin-idinnův manévr s využitím říční flotily byl na svou dobu revoluční; umožnil mu totiž přesunout těžkou pěchotu rychleji, než dokázaly Gungunnovy pozemní síly postupovat vyprahlým terénem podél břehu. Moment překvapení, který původně plánoval Temen, se tak obrátil proti útočníkům, kteří byli nuceni bojovat v bažinatém terénu nevhodném pro jejich lehké jednotky. Složení armád a vojenská výstroj Temenská armáda spoléhala především na mobilitu svých harcovníků vyzbrojených praky a krátkými oštěpy. Tato strategie, účinná v otevřené poušti, však selhala proti sevřeným šikům babylonských kopiníků. Babyloňané byli v této éře již vybaveni bronzovými šupinovými krunýři a velkými obdélníkovými štíty, které vytvářely téměř neproniknutelnou hradbu. Právě tato technologická převaha v defenzivě umožnila Sin-idinnovi udržet střed linie, zatímco elitní oddíly na vozech provedly rozhodující obchvat. Role Asýrie a geopolitické důsledky Zásah Asýrie do konfliktu ukazuje na složitou mocenskou rovnováhu tehdejšího Blízkého východu. Asyrský král nechtěl dopustit úplné zničení Temenu, protože ten sloužil jako užitečný nárazníkový stát proti rostoucí moci Babylonu. Náhlý diplomatický tlak a hrozba asyrské intervence na severních hranicích donutily Adad-šuma-usura zastavit vítězný postup těsně před branami Haradu. Tato "zamrzlá válka" následně definovala hranice v regionu na několik dalších desetiletí. Kulturní odkaz a archeologické nálezy Vzpomínka na "řeku zbarvenou krví u Tutubu" se dochovala v několika pozdějších novobabylonských kronikách jako varování před zradou a pýchou. Archeologické vykopávky v okolí předpokládaného bojiště odkryly v nánosech Eufratu neobvyklé množství bronzových hrotů šípů a fragmentů temenské keramiky, což potvrzuje intenzitu střetu. Pro moderní historiky zůstává bitva u Tutubu fascinujícím příkladem toho, jak logistika a říční doprava dokázaly zvrátit průběh ambiciózního, ale špatně zajištěného dobyvačného tažení. Galerie Začátek bitvy Průběh bojů Krev v řece Masakr u Tutubu Exportovat do Tabulek