Bitva u Trowbridge byla významným střetnutím mezi normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem a anglickým králem Aelfwigem, které se odehrálo v roce 1066 v hrabství Wiltshire během normanského dobývání Anglie. Poté, co Normané ovládli West Country a jižní Anglii, se anglosaský odpor přesunul na sever od řeky Temže. Kent nadále vzdoroval v Londýně, Essex v oblasti Východní Anglie a Huntingdonshire se ukázal být hrozivým nepřítelem v severních „Home Counties“ v jižním Midlandsu. Král Aelfwig kontroloval území ve Wiltshiru a podél velšských hranic. Aelfwig shromáždil svou domobranu (fyrd) na královském statku v Chippenhamu a pokusil se zvrátit osud Anglosasů na jih od Temže tím, že vytáhl na jih s cílem dobýt zpět Edington z rukou normanských okupantů. To se mu podařilo bez boje, avšak samotný Vilém Dobyvatel vyrazil se svou armádou 1 500 normanských vojáků na sever, aby se postavil svému anglickému protějšku v rozhodující bitvě. V následném střetnutí u Trowbridge zkušení normanští vojáci odrazili útok anglické jízdy a následně obklíčili a rozdrtili rolníky, kteří tvořili drtivou většinu Aelfwigovy nekvalitní armády. Vítězství u Trowbridge umožnilo Vilémovi získat zpět ztracená území na západě a soustředit se na likvidaci zbytků anglického odporu ve Wiltshire a Gloucestershire. Průběh bitvy a taktika Střetnutí začalo v ranních hodinách na mírném svahu východně od osady Trowbridge. Aelfwig, spoléhající na početní převahu, vyslal svou jízdu složenou z nižší šlechty do riskantního čelního útoku proti normanskému středu. Vilém však využil disciplíny svých kušisníků a těžké pěchoty, kteří útok zastavili v krupobití šípů. Jakmile anglický nápor polevil, normanská jízda provedla rychlý obchvatný manévr přes bažinatý terén, který Anglosasové považovali za neprůchodný, a vpadla do týlu nezkušených rolnických oddílů. Následky a politický dopad Porážka u Trowbridge znamenala faktický konec organizovaného odporu v jihozápadní Anglii. Král Aelfwig byl nucen uprchnout směrem k velšským hranicím, čímž ztratil vliv na klíčová zemědělská území ve vnitrozemí. Vilém využil toto vítězství k upevnění své moci a k zastrašení londýnských rebelů, kterým se odříznutím wiltshirských zásobovacích tras začaly tenčit zásoby potravin. Tato bitva je historiky alternativních dějin považována za okamžik, kdy se normanská nadvláda stala nezvratnou. Opevnění Trowbridge Po vítězství nechal Vilém v Trowbridge vybudovat dřevěné opevnění typu motte, které mělo sloužit jako opěrný bod pro další operace v Gloucestershire. Tato stavba se později stala základem pro kamenný hrad, který po staletí dominoval místní krajině. Místní kronikáři uvádějí, že půda v okolí bojiště byla ještě desítky let poté nazývána „Krvavým polem“, což odkazovalo na masakr Aelfwigovy domobrany, která odmítla složit zbraně i poté, co jejich král opustil pole. Odkaz v literatuře a legendách Bitva u Trowbridge se stala námětem mnoha lidových balad, které oslavují hrdinství posledních saských bojovníků. V těchto příbězích je Aelfwig často vykreslován jako tragická postava, která se pokusila o nemožné, zatímco Vilém je líčen jako chladný a vypočítavý stratég. Archeologické vykopávky v 19. století odhalily v blízkosti města hromadné hroby, které potvrzují vysokou brutalitu střetnutí a přítomnost zbraní obou válčících stran, včetně fragmentů normanských přilebic a saských seker. Galerie (Zde by se nacházely vyobrazení bitevních polí a dobových iluminací)