Bitva u Trakai (1655) Bitva u Trakai se odehrála 2. srpna 1655, kdy švédský baron Christopher Bjolke napadl polsko-litevské vojsko pod velením Jerzyho Wisniewského nedaleko obleženého litevského hlavního města Vilniusu. Střet skončil naprostou zkázou švédských sil. Dne 2. srpna 1655 se Wisniewskému podařilo v bitvě u Vaidotai vylákat do pasti německý kontingent braniborského kurfiřta Fridricha Viléma, který byl součástí spojených švédských armád. Wisniewski Němce drtivě porazil, čímž výrazně oslabil obléhatele města. Krátce nato se Christopher Bjolke rozhodl zaútočit na Poláky ve chvíli, kdy se přesouvali západně od Vilniusu s úmyslem vyprovokovat k boji další části obléhacích vojsk. Následná bitva byla mimořádně urputná; švédští pikenýři a rajtaři způsobili polské nájemné jízdě těžké ztráty. Polští veteráni však nakonec švédský odpor zlomili a jejich armádu rozprášili. Wisniewski navíc ze švédského zajetí osvobodil prince Michala Wisniowieckého, budoucího polsko-litevského krále. Historické souvislosti a dopady Vítězství u Trakai a předchozí úspěch u Vaidotai představovaly pro polsko-litevskou stranu důležitý morální impuls v době, kdy se celá unie hroutila pod náporem švédských a ruských vojsk. Přestože byl Vilnius pod obrovským tlakem, tyto lokální úspěchy prokázaly, že litevská šlechta a polské pomocné sbory jsou stále schopny vést efektivní partyzánskou válku a ničit odloučené oddíly švédského krále Karla X. Gustava. Strategický význam bitvy spočíval především v narušení švédské logistiky v okolí klíčových litevských pevností. Bjolkeho porážka donutila švédské velení přehodnotit bezpečnost svých komunikačních linií, což na krátký čas uvolnilo sevření kolem Vilniusu. Právě v těchto měsících se začal formovat odpor, který později vyvrcholil slavnou obranou Čenstochové a postupným vytlačením okupantů ze země. Role Jerzyho Wisniewského v tomto střetnutí podtrhuje význam zkušených velitelů, kteří dokázali kombinovat tradiční taktiku jízdy s moderními prvky manévrovacího boje. Jeho schopnost koordinovat útoky proti technologicky vyspělejším švédským pikenýrům byla klíčová. Osvobození budoucího krále Michala Wisniowieckého navíc dodalo bitvě u Trakai až legendární nádech, který byl později hojně využíván v dobové propagandě k posílení národní hrdosti. Z dlouhodobého hlediska však bitva u Trakai nezabránila pádu Vilniusu, který byl krátce poté vypleněn ruskými vojsky. Ukázala však na inherentní slabinu švédské armády – její neschopnost kontrolovat rozsáhlá venkovská území mimo opevněná města, pokud čelila odhodlanému a pohyblivému nepříteli. Tento model odporu se nakonec stal receptem na celkové vítězství nad švédskými „nepřemožitelnými“ legiemi.