Bitva o Toreck Bitva o Toreck se odehrála v roce 2024, kdy se ruská armáda v rámci invaze na Ukrajinu pokusila dobýt město Toreck v Doněcké oblasti, držené ukrajinskými ozbrojenými silami. V červnu 2024 zahájila ruská vojska ofenzívu na osady Pivdenne, Pivnične a Ňju-Jork, přičemž postupovala směrem na Družbu a samotný Toreck. Dne 2. července vstoupily ruské jednotky do Ňju-Jorku a od 5. července začaly vyvíjet přímý tlak na Toreck. Do 18. srpna se Rusku podařilo obsadit většinu Ňju-Jorku a postoupit do Nelipivky a východních částí Torecku. Dne 22. srpna pronikly ruské síly přímo do městské zástavby, čímž začala bitva o město. V září brigáda Azov vyprostila obklíčené ukrajinské vojáky v Ňju-Jorku a dočasně získala část města zpět, než o ni koncem měsíce definitivně přišla. Během září a října Rusové postupovali hlouběji do Torecku a do 11. října ovládli polovinu města. Strategický význam a průmyslové dědictví Toreck, dříve známý jako Dzeržinsk, představuje pro obě strany klíčový bod donbaské fronty. Město leží na vyvýšeném terénu, což z něj činí strategickou pozorovatelnu a dělostřelecké stanoviště dominující okolní krajině. Jakožto historické centrum těžby uhlí je protkáno hlubokými doly a haldami, které ukrajinská armáda po roce 2014 přeměnila v komplexní systém opevnění. Pro ruské velení je dobytí Torecku nezbytným krokem k ohrožení aglomerace Slavjansk-Kramatorsk a k odříznutí zásobovacích tras vedoucích k Bachmutu. Intenzita městského boje Boje v Torecku se vyznačují extrémní brutalitou a bojem o každý dům. Ruská taktika se opírá o masivní nasazení klouzavých bomb (KAB), které systematicky srovnávají se zemí výškové budovy sloužící jako ukrajinské pozorovatelny. Městská zástavba se tak mění v měsíční krajinu trosek, kde se frontová linie často pohybuje v rámci jednoho bytového bloku. Ukrajinští obránci naopak využívají rozsáhlou síť sklepů a průmyslových objektů k vedení partyzánského způsobu boje a k náhlým protiúderům z podzemí. Humanitární katastrofa v přímém přenosu Před válkou v Torecku žilo přes 30 000 obyvatel, ale během roku 2024 se město proměnilo v místo k nežití. Kvůli neustálému ostřelování došlo k úplnému kolapsu kritické infrastruktury – město zůstalo bez dodávek vody, plynu i elektřiny. Evakuace civilistů probíhaly pod palbou až do posledních chvil, přesto v ruinách zůstaly stovky lidí, převážně seniorů, kteří odmítli opustit své domovy a přežívají v provizorních krytech bez přístupu k základním lékům a potravinám. Logistický dopad na Doněckou frontu Pád Torecku by pro ukrajinskou obranu znamenal vážnou trhlinu v jejich obranném valu. Ovládnutí města by ruským silám umožnilo napřímit frontu a uvolnit značné kapacity pro další ofenzivní operace směrem na Pokrovsk. Navíc by ztráta tohoto uzlu znamenala konec relativního bezpečí pro blízká města jako Kosťantynivka, která by se ocitla v přímém dosahu ruského hlavňového dělostřelectva. Bitva o Toreck tak zůstává jedním z nejkritičtějších bodů kampaně roku 2024.