Bitva u Tinzaouatenu: Geopolitický otřes v píscích Sahary Bitva u Tinzaouatenu představuje jeden z nejvýznamnějších střetů v maliském konfliktu. Proti sobě v ní stanula koalice azawadských rebelů známá jako Strategický rámec pro obranu lidu Azawadu (CSP-PSD), podporovaná zpravodajskými službami Ukrajiny, a maliská armáda operující po boku ruských žoldnéřů z Wagnerovy skupiny. Dne 25. července 2024 rebelové z CSP-PSD připravili léčku na vojenský konvoj přepravující maliské vojáky a personál wagnerovců směrem k Tinzaouatenu. V následných krvavých bojích byly desítky příslušníků maliských a ruských sil zabity, zraněny nebo zajaty, což rebelům umožnilo ovládnout celou obec. Do 27. července se tuarežské síly zmocnily obrněných vozidel, cisternových vozů a nákladních automobilů; k účasti na bojích se přihlásila také islamistická skupina JNIM. Téhož dne Azawadi prakticky zdecimovali další maliský prapor podporovaný ruskými žoldnéři. Podle zpráv přežili a pokračovali v boji pouze tři wagnerovci. 29. července Ukrajina oznámila, že její rozvědka HUR poskytla rebelům klíčové informace a další pomoc v boji proti Rusům. Po porážce Wagnerovy skupiny rebelové vítězoslavně vyvěsili ukrajinskou vlajku. Strategický význam a dopady bitvy Tato porážka představuje pro Wagnerovu skupinu nejtěžší ztrátu na africkém kontinentu od jejího vstupu do regionu Sahelu. Pro ruskou přítomnost v Mali, která měla po odchodu francouzských jednotek zaručit stabilitu a boj proti terorismu, jde o obrovskou ránu do reputace. Záběry zničené techniky a zajatých žoldnéřů obletěly svět a ukázaly, že ani moderní ruské vybavení a zkušenosti z jiných front nejsou v extrémních podmínkách Sahary zárukou vítězství proti vysoce mobilním partyzánským jednotkám Tuaregů. Zapojení ukrajinské rozvědky HUR do konfliktu v západní Africe otevírá zcela novou kapitolu globálního soupeření. Pro Kyjev se Afrika stala "druhou frontou", kde se snaží systematicky oslabovat ruské kapacity a zdroje mimo hlavní bojiště na Ukrajině. Tento krok však vyvolal diplomatické napětí; maliská vojenská junta v reakci na přiznanou podporu rebelů okamžitě přerušila diplomatické styky s Ukrajinou, což jen potvrzuje, jak hluboce je africký kontinent vtažen do mocenského soupeření velmocí. Vnitropoliticky bitva upevnila postavení CSP-PSD jako dominantní síly usilující o autonomii či nezávislost Azawadu. Zároveň však vítězství nad vládními vojsky komplikuje fakt, že se k úspěchu hlásí i džihádisté ze skupiny JNIM, napojené na Al-Káidu. Tato nejednoznačná koalice vyvolává obavy mezinárodního společenství, zda pád státní autority v pohraničních oblastech nepovede k vytvoření bezpečného útočiště pro radikální islamisty, kteří mohou ohrozit stabilitu v celém regionu západní Afriky. Budoucnost oblasti Tinzaouatenu nyní visí na vlásku. Maliská armáda s ruskou podporou pravděpodobně připravuje odvetnou ofenzívu, zatímco Tuaregové se snaží využít ukořistěnou techniku k opevnění svých pozic. Bitva u Tinzaouatenu tak není jen izolovaným incidentem v poušti, ale symbolem měnící se povahy moderní války, kde se lokální etnické konflikty proplétají s high-tech špionáží a globálními geopolitickými zájmy tisíce kilometrů vzdálených států.