Bitva na Sommě: Jateční pole Velké války Bitva na Sommě představovala jednu z nejrozsáhlejších ofenzív Dohody na západní frontě první světové války. Odehrávala se od 1. července do 18. listopadu 1916 podél stejnojmenné řeky ve Francii. Tato ofenzíva – největší střetnutí na západní frontě – se nesmazatelně zapsala do paměti lidstva jako jedna z nejkrvavějších bitev historie. Navzdory obrovským obětem spojenci nedosáhli svých hlavních cílů a zaznamenali jen minimální územní zisky. Pozadí konfliktu Somma byla zvolena jako ideální místo pro britsko-francouzskou ofenzívu, neboť právě zde se setkávaly sektory obou armád. Původní plán z prosince 1915 však doznal změn poté, co Němci v únoru 1916 zaútočili na Francouze u Verdunu. Operace se tak proměnila v primárně britskou ofenzívu s francouzskou podporou. Generál sir Douglas Haig chtěl útok odložit až na srpen, ale Francouzi trvali na dřívějším termínu, aby ulevili kritické situaci u Verdunu. Průběh ofenzívy Zahájení útoku Německá obrana v tomto sektoru patřila k nejpevnějším na celé frontě. Skládala se z komplexního systému zákopů, opevněných bodů a hlubokých betonových krytů, které měly vojáky chránit před dělostřelectvem. Britský plán na prolomení těchto linií spoléhal na masivní a dlouhotrvající dělostřelecké bombardování. Plán a jeho realizace Zatímco britští ženisté kopali pod německými liniemi tunely pro pokládání min, dělostřelectvo mělo za úkol zdemolovat zákopy a omráčit obránce. Úkolem pěchoty pak mělo být „pouhé“ obsazení zdevastovaných pozic. Vrchní velitel sir Douglas Haig snil o tom, že kavalérie následně projede průlomem do otevřené krajiny. Oproti tomu generál sir Henry Rawlinson, velitel 4. britské armády, uvažoval realističtěji o postupu metodou „ukusování“ nepřátelského území po malých částech. Oba však byli přílišní optimisté. Britské dělostřelectvo na úkol nestačilo – z 1,5 milionu vystřelených granátů jich asi třetina nevybuchla kvůli špatné kvalitě výroby. Němečtí vojáci přečkali osm dní bombardování v bezpečí svých krytů, otřesení, ale připravení k boji. „Přes okraj“ Dne 1. července v 7:30 ráno vyrazila britská pěchota do útoku. Pro mnohé prapory tzv. Kitchenerovy Nové armády to byl první bojový křest. Navzdory rozkazům postupovat v sevřených řadách pomalou chůzí se zkušení důstojníci snažili muže přesouvat v malých skupinkách. Přesto tisíce vojáků vystoupaly ze zákopů a kráčely přímo do zkázy. Britská dělostřelecká baráž se zvedla příliš brzy, a jakmile granáty dopadat přestaly, Němci okamžitě zasedli ke svým kulometům. Jatka Britská pěchota, zastavená neporušenými drátěnými zátarasy, byla nemilosrdně kosena. Z praporu „Accrington Pals“ (720 mužů) jich bylo do osmi ráno 584 mrtvých, raněných nebo nezvěstných. Z Newfoundlandského pluku přežilo bez úhony jen 68 mužů ze 780. Na jihu byli Francouzi úspěšnější díky hustší koncentraci dělostřelectva. Podařilo se jim obsadit vesnici Mametz a další cíle. Přesto byly celkové zisky v porovnání se ztrátami zanedbatelné. Opotřebovávací válka Boje na Sommě se po úvodním masakru změnily v měsíce trvající sérii lokálních útoků o každý kopec či les. Britové se postupně zlepšovali v koordinaci s dělostřelectvem a letectvem, ale německý odpor zůstával urputný. Dne 15. září se na scéně objevil nový prvek: tanky Mark I. Ačkoliv jich bylo málo a často se porouchaly v bahně, jejich psychologický efekt na Němce byl značný. S příchodem podzimu se bojiště změnilo v bahenní lázeň. Bitva oficiálně skončila 18. listopadu 1916, kdy napadl první sníh. Spojenci postoupili o pouhých 12 kilometrů. Dohra a historický význam Bitva si vyžádala přibližně 420 000 britských, 200 000 francouzských a 500 000 německých obětí. Tyto ztráty donutily obě strany přehodnotit strategii. Němci se v roce 1917 stáhli na lépe bránitelnou Hindenburgovu linii. Kulturní a společenský dopad Pro britskou veřejnost byla Somma hlubokým traumatem. Koncept „přátelských praporů“ (Pals battalions), kde spolu sloužili muži z jednoho města či továrny, vedl k tomu, že v jeden den přišly některé komunity o téměř celou generaci mladých mužů. Tato zkušenost navždy změnila pohled na válku a vedla k vzestupu protiválečného sentimentu v literatuře a umění, zosobněného díly básníků jako Wilfred Owen či Siegfried Sassoon. Evoluce moderního válčení Navzdory pověsti „řezníka“ Haiga byla Somma pro britskou armádu krutou, ale nezbytnou školou moderní války. Právě zde se zrodila taktika kombinovaných zbraní – součinnost pěchoty, tanků, dělostřelectva a letectva. Tento bolestivý proces učení nakonec položil základy pro vítězství spojenců v roce 1918. Bez inovací otestovaných v blátě u Sommy by pozdější úspěchy u Cambrai nebo během „stodenní ofenzívy“ nebyly možné. Role technologií a logistiky Somma nebyla jen bitvou vojáků, ale i bitvou průmyslu. Poprvé se v plné míře projevila závislost fronty na zázemí. Ohromná spotřeba munice vedla k totální mobilizaci britské ekonomiky a zapojení žen do výroby v granátových továrnách. Bitva také ukázala kritický význam vzdušné nadvlády; britští letci poprvé systematicky mapovali nepřátelské pozice a řídili dělostřeleckou palbu pomocí bezdrátové telegrafie, což předznamenalo budoucí roli letectva ve 20. století. Paměť a usmíření Dnes je krajina kolem řeky Sommy poseta stovkami vojenských hřbitovů, které spravuje Komise pro válečné hroby Commonwealthu. Monument v Thiepval, nesoucí jména více než 72 000 britských a jihoafrických vojáků, jejichž těla nebyla nikdy nalezena, slouží jako mrazivá připomínka rozsahu této tragédie. Somma se stala symbolem nesmyslnosti zákopové války, ale zároveň i místem mezinárodního usmíření, kde si dnes bývalí nepřátelé společně připomínají oběti Velké války.