Bitva u řeky Amnias (89 př. n. l.) Bitva u řeky Amnias se odehrála v roce 89 př. n. l. během první války s Mithridatem. Pontské vojsko, vedené generály Archeláem a Neoptolemem (předvojem krále Mithridata VI.), porazilo v severní Anatolii bithýnskou armádu krále Níkoméda IV. Šlo o první střetnutí tohoto konfliktu. Přestože byli pontští generálové v početní nevýhodě, dokázali využít brilantní taktiku: zatímco Níkomédés útočil na Neoptolemovy jednotky, Archeláos vpadl Bithýncům do křídla a zcela je rozprášil. K římským pozicím se podařilo ustoupit pouze 20 000 přeživších vojáků. Strategický kontext a předehra Bitva u řeky Amnias nebyla náhodným střetem, ale vyvrcholením dlouhodobého napětí mezi expanzivním Pontským královstvím a Římem ovládanou Bithýnií. Mithridatés VI. Pontský, známý jako „král jedů“, hodlal využít oslabení Říma, který byl v té době vyčerpán spojeneckou válkou v Itálii. Když Římané podnítili Níkoméda IV., aby vpadl na pontské území, Mithridatés odpověděl bleskovou ofenzívou. Řeka Amnias se tak stala místem, kde se poprvé střetla disciplína helénistického způsobu boje s armádou věrnou římským zájmům. Triumf pontských srpových vozů Klíčovým a děsivým prvkem pontského vítězství bylo nasazení srpových vozů. Podle historických pramenů (zejména Appiána) tyto vozy doslova rozsekaly řady bithýnské pěchoty a vyvolaly mezi vojáky nepředstavitelný chaos a hrůzu. Pohled na spolubojovníky rozseknuté vpůl ochromil morálku Níkomédových mužů natolik, že se organizovaný odpor zhroutil dříve, než stačila zasáhnout hlavní část bithýnské jízdy. Archeláos a Neoptolemus prokázali, že i menší, ale technologicky a takticky lépe připravená armáda může dominovat na otevřeném poli. Velkorysé gesto vítěze Po bitvě učinil Mithridatés VI. nečekané a politicky prozíravé gesto. Propuštěním všech zajatců bez výkupného a poskytnutím prostředků na jejich cestu domů si získal pověst osvoboditele od římského jha. Tímto činem podryl loajalitu místních řeckých měst k Římu a otevřel si cestu k dalšímu postupu Anatolií. Bitva u Amnie tak nebyla jen vojenským vítězstvím, ale také zahájením masivní psychologické války proti římskému vlivu na Východě. Důsledky pro Malou Asii Katastrofální porážka u Amnie znamenala praktický konec bithýnské moci v regionu a donutila Řím k přímému vojenskému zásahu. Vítězství upevnilo Mithridatovu kontrolu nad Paflagonií a vyvolalo řetězovou reakci, která vedla k obsazení provincie Asie a následnému masakru římských občanů, známému jako „efeské nešpory“. Tato bitva tedy sloužila jako prolog k dlouhým a krvavým konfliktům, které nakonec do regionu přivedly největší římské vojevůdce té doby – Sullu, Luculla a Pompeia Velikého.