Bitva stěžňů (655 n. l.) Bitva stěžňů (655 n. l.) představovala zásadní námořní střetnutí mezi Rášidským chalífátem a Byzantskou říší. Abdullah ibn Saad, stojící v čele arabské flotily, porazil byzantského císaře Konstanta II. v bitvě, která Arabům zajistila nadvládu nad Středozemním mořem. Průběh bitvy V roce 655 zahájil rášidský chalífa Mu’ávija invazi do jižní Anatolie (dnešní Turecko) namířenou proti křesťanské Byzantské říši. Araby podporovala flotila 200 lodí pod velením Abdullaha ibn Saada, která postupovala podél pobřeží. Císař Konstans II. vyhodnotil toto loďstvo jako největší hrozbu a osobně vedl 500 plavidel do útoku u břehů Lýkie, nedaleko města Finike (fénické pobřeží). Během bitvy Byzantinci vztyčili kříže a začali zpívat žalmy v naději, že získají Boží požehnání. Arabové naopak vyzdvihli půlměsíce a recitovali verše z Koránu, aby přehlušili křesťanské modlitby. Stěžně obou stran čněly vysoko k nebi po celou dobu krutého boje. Konstans II. byl však již předem sklíčen nepříznivým proroctvím – vykladač snů mu na základě jeho snu o Soluni (Thessalonice) předpověděl porážku. Rášidovci skutečně zvítězili, ačkoliv obě strany utrpěly těžké ztráty. Konstans unikl smrti jen díky tomu, že si vyměnil oděv s jedním ze svých důstojníků, a nechal tak Araby ovládnout mořské cesty. Taktika a "les stěžňů" Samotný název bitvy odkazuje na vizuální dojem, který loďstva vyvolávala – stovky stěžňů připomínaly hustý les. Arabská taktika se ukázala jako nečekaně efektivní; přestože byli Arabové tradičně národem pouště, dokázali své lodě k byzantským plavidlům připoutat řetězy a háky. Tím se námořní bitva změnila v boj muže proti muži na palubách, což eliminovalo byzantskou převahu v manévrování a námořních zkušenostech. Konec byzantské hegemonie Vítězství muslimských sil u Finike znamenalo definitivní konec éry, kdy bylo Středozemní moře nazýváno "římským jezerem" (Mare Nostrum). Byzantinci poprvé od dob antiky ztratili absolutní kontrolu nad námořním obchodem a bezpečností svých pobřežních měst. Arabové následně začali ohrožovat nejen strategické ostrovy jako Kypr nebo Rhodos, ale i samotné srdce říše – Konstantinopol. Psychologický dopad a proroctví Dobové kroniky kladou velký důraz na psychologický stav císaře Konstanta II. Jeho sen o Soluni byl vyložen jako slovní hříčka: „Thes-alo-niken“ (vítězství jinému), což v řečtině znělo jako předzvěst triumfu nepřítele. Tato pověra, v kombinaci s fanatickým odhodláním arabských bojovníků, hluboce otřásla morálkou byzantského vojska, které do té doby považovalo svou námořní převahu za Bohem danou konstantu. Historický odkaz bitvy Dlouhodobým důsledkem bitvy byla nutnost byzantské transformace. Říše se musela stáhnout do defenzívy a začít vyvíjet nové technologie, jako byl například později slavný „řecký oheň“, aby dokázala čelit nové námořní velmoci. Bitva stěžňů tak nebyla jen lokální epizodou, ale počátkem staletí trvajícího zápasu o vliv v celém Středomoří, který formoval hranice mezi křesťanským a islámským světem.