Bitva na Bzuru: Poslední vzdor polské hrdosti Bitva na Bzuru představovala největší a nejkrvavější střetnutí německé invaze do Polska na samém počátku druhé světové války. Odehrála se mezi 9. a 19. zářím 1939 v okolí města Kutno. V rámci ambiciózního protiúderu se osm polských pěších divizí a čtyři jezdecké brigády pod velením generála Tadeusze Kutrzeby pokusilo zastavit postup wehrmachtu podél řeky Bzury. Proti nim stálo dvanáct německých pěších divizí a pět obrněných či motorizovaných divizí vedených generálem Gerdem von Rundstedtem. Přestože Poláci projevili nesmírnou odvahu a v jednom z posledních velkých nasazení kavalérie v historii čelili s koňmi německým ocelovým monstrům, byli nakonec obklíčeni. Armády „Poznaň“ a „Pomoří“ byly zničeny; 170 000 polských vojáků padlo do zajetí a dalších 52 000 bylo zabito nebo zraněno. Toto vítězství umožnilo Němcům definitivně ovládnout západní Polsko, které kapitulovalo počátkem října. Taktický risk generála Kutrzeby Zatímco se německé kleště neúprosně svíraly kolem Varšavy, generál Kutrzeba si uvědomil, že německá 8. armáda má odkryté severní křídlo. Rozhodl se pro riskantní manévr, který zpočátku wehrmacht naprosto zaskočil. Polský útok byl tak prudký a nečekaný, že Němci byli nuceni zastavit svůj postup na hlavní město a narychlo přeskupit své elitní tankové divize, aby odvrátili hrozící průlom. Prvních několik dní bitvy vdechlo polskému národu naději, že se karta obrací. Peklo pod nadvládou Luftwaffe Rozhodujícím faktorem, který zpečetil osud polských vojsk, byla absolutní německá převaha ve vzduchu. Jakmile se německé velení vzpamatovalo z počátečního šoku, nasadilo proti ustupujícím polským kolonám masivní vlny střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 „Stuka“. Bzura a její okolí se proměnily v ohnivé peklo. Polské jednotky, zbavené protiletecké obrany a uvězněné v bažinatém terénu kolem řeky, měly jen minimální šanci na organizovaný ústup. Mýtus o kavalérii proti tankům Bitva na Bzuru je často spojována s obrazem polských kopiníků marně útočících na německé tanky. Skutečnost však byla komplexnější. Polská kavalérie byla v roce 1939 elitní mobilní pěchotou, která sice využívala koně k rychlému přesunu, ale bojovala převážně sesednutá s využitím moderních protitankových pušek a dělostřelectva. I když k jezdeckým útokům s šavlemi v chaosu bitvy došlo, většinou šlo o zoufalé pokusy o proražení z obklíčení, nikoliv o naivní víru v nadřazenost koně nad pancířem. Strategický odkaz porážky Ačkoliv bitva skončila pro Polsko katastrofou, její význam pro zbytek kampaně byl nepopiratelný. Protiútok u Bzury oddálil pád Varšavy a donutil německé velení vyčerpat značné zásoby munice a paliva, které původně plánovalo pro jiné operace. Pro polské vojáky se Bzura stala symbolem nezlomného odporu a ochoty obětovat se v situaci, kdy byl výsledek války již prakticky rozhodnut, což položilo morální základy pro budoucí polský odboj v exilu i v okupované vlasti.