Bitva u mostu (634 n. l.) Bitva u mostu představovala dramatický střet mezi vojsky arabského Rášidského chalífátu a perské Sásánovské říše. Odehrála se v říjnu roku 634 v rámci muslimského dobývání Persie a do historie se zapsala jako jedno z mála drtivých vítězství Peršanů nad expandujícími arabskými silami. Po bitvě u Kaskaru byl arabský velitel Abú Ubajd al-Thaqafí nucen ustoupit se svou armádou za řeku Eufrat, aby nebyl odříznut blížícími se perskými posilami. Peršané se záhy rozhodli vynutit si přechod řeky u „Mostu“ poblíž Kúfy. Proti arabským 15 000 mužům postavili přesilu 20 000 vojáků. Peršané tehdy poprvé nasadili do pole přibližně tucet válečných slonů, které umístili do předního šiku prokládaného těžkou kavalerií. Perský velitel Bahman vyzval Abú Ubajda k rozhodnutí: buď nechat Peršany překročit řeku na arabskou stranu, nebo nechat Araby přejít na stranu perskou. Abú Ubajd – navzdory varování svých důstojníků – zvolil druhou možnost. Rozmístil pěchotu vpřed a jízdu dozadu a vydal rozkaz k útoku. Arabští koně se však obrovitých slonů k smrti vyděsili, což útok okamžitě zastavilo. Bahman využil chaosu, vyslal vpřed lučištníky a ti zdecimovali ustupující arabskou jízdu. Když poté zaútočili sami sloni a perská těžká kavalérie, arabské linie se zhroutily. Abú Ubajd se pokusil zvrátit situaci tím, že nechal jezdce sesednout a bojovat pěšky. Sám sice několik slonů zabil, ale nakonec byl jedním z nich ušlapán. V nastalém masakru padlo mnoho muslimských vůdců a zbytek vojska se dal na chaotický útěk. Zkázu odvrátil pouze al-Muthanná, který vedl hrdinný ústup zadního voje, čímž i přes těžká zranění zachránil tisíce životů. Strategická osudovost: Psychologie a terén Klíčovým faktorem porážky byla kombinace psychologického šoku z neznámého protivníka a nevýhodného terénu. Arabští koně, dosud neporazitelní v otevřené poušti, se poprvé setkali s „živými tanky“ starověku. Sloni byli navíc vyzdobeni zvonci a pestrými látkami, což spolu s jejich pachem vyvolalo u koní nekontrolovatelnou paniku. Rozhodnutí bojovat s řekou v zádech se ukázalo jako fatální chyba; zničený most během ústupu proměnil Eufrat v masový hrob pro stovky prchajících vojáků, kteří se v těžké zbroji utopili. Perský triumf v tieni rozvratu Přestože byla Bitva u mostu jediným velkým perským vítězstvím během mezopotámského tažení, Sásánovci nedokázali svůj triumf strategicky využít. Velitel Bahman místo pronásledování zbytků arabských sil spěchal zpět do hlavního města Ktésifónu. Říše se totiž zmítala v neustálých vnitřních rozbrojích a Bahman musel pomoci potlačit další povstání proti vezíru Rostamu Farrokhzadovi a zároveň čelit nájezdům turkických kmenů na severu. Tato vnitřní nestabilita dala Arabům drahocenný čas na reorganizaci. Lekce pro budoucí vítězství Pro Rášidský chalífát byla tato porážka krutou, ale nezbytnou lekcí. Muslimští taktici po bitvě pochopili, že proti válečným slonům nelze bojovat klasickým čelním útokem jízdy. V následujících střetech, zejména v rozhodující bitvě u al-Qadisíje, již Arabové používali speciální oddíly pěších lučištníků cílících na oči slonů a jejich choboty, nebo se snažili přeřezat popruhy nesoucí věže s posádkou. Trauma z „Dne slonů“ u mostu se tak stalo základem pro pozdější vojenskou reformu. Kulturní a náboženský odkaz V islámské tradici je Bitva u mostu připomínána jako zkouška víry a pokory. Padlí v této bitvě jsou uctíváni jako mučedníci, kteří doplatili na pýchu a neuváženost svého velitele. Příběh al-Muthanny, který se zraněný odmítal vzdát, dokud poslední z jeho mužů nebyl v bezpečí, zůstává symbolem rytířskosti a vojenské cti. Bitva jasně ukázala, že ani náboženské nadšení nemůže plně nahradit strategickou rozvahu a respekt k technické převaze nepřítele.