Bitva o zdymadla La Barquette Bitva o zdymadla La Barquette se odehrála 7. června 1944 v rámci operace Overlord během druhé světové války. Zdymadla na řece Douve u La Barquette, ležící přímo naproti strategickému městu Carentan, byla jedním z klíčových cílů americké 101. výsadkové divize během mise Albany. Již 6. června 1944 shromáždil plukovník Howard R. Johnson z 501. parašutistického pěšího pluku skupinu 150 vojáků a zdymadla obsadil. Později k němu dorazilo dalších 100 mužů, aby pomohli zajistit předmostí a vybudovat obranné pozice. Dne 7. června v poledne zahájil německý 6. pluk parašutistů pod velením Friedricha von der Heydteho protiútok s cílem dobýt zdymadla zpět. Němci se pokoušeli vymanit z obklíčení u Vierville a ustoupit přes bažinatou oblast kolem La Barquette v naději, že prorazí americké linie. Útok zahájili intenzivní minometnou palbou, která zasáhla rozsáhlou část oblasti. V následném boji zblízka s americkými výsadkáři však Němci utrpěli těžké ztráty. Plukovník Johnson vyslal desátníka Josepha Hartsocka, velitele posil, aby se přesunul podél břehu řeky a zajistil obranné postavení na křižovatce cest. Američanům se podařilo silnici udržet, což vedlo k masové kapitulaci německých vojáků. Američané zvítězili a německý protiútok byl definitivně odražen. Strategický význam a následky Kontrola zdymadel u La Barquette nebyla pouze otázkou prestiže, ale představovala kritický bod pro ovládnutí celého regionu. Tato zdymadla totiž kontrolovala hladinu vody v rozsáhlých inundačních zónách kolem Carentanu. Kdyby Němci udrželi stavidla pod kontrolou, mohli nechat zaplavit údolí řek Merderet a Douve, čímž by vytvořili neprostupnou bažinatou bariéru, která by prakticky odřízla vyloděné jednotky na plážích Utah a Omaha od sebe, což byl jeden z největších strachů spojeneckého velení. Plukovník Howard R. Johnson, přezdívaný „Skeets“, se během těchto bojů projevil jako neohrožený velitel, který neváhal osobně vést své muže v první linii. Jeho agresivní obrana zdymadel zhatila plány von der Heydteho na spořádaný ústup a donutila německé parašutisty, elitní jednotky „Zelených ďáblů“, k boji v extrémně nevýhodném terénu. Právě vítězství u La Barquette umožnilo 101. výsadkové divizi zkonsolidovat své síly a připravit se na rozhodující útok na samotný Carentan. Německé ztráty u zdymadel byly katastrofální nejen v počtu mrtvých, ale i v počtu zajatců. Mnoho německých vojáků, vyčerpaných neustálými boji a uvízlých v bahnitých močálech, raději zvolilo kapitulaci. Pro von der Heydteho to byla hořká pilulka, neboť jeho pluk patřil k nejlepším jednotkám, které měl Wehrmacht v Normandii k dispozici. Tato porážka oslabila německou obranu Carentanu natolik, že město o několik dní později padlo do rukou Spojenců. Dnes je oblast kolem La Barquette tichým místem, které připomíná hrdinství parašutistů z „Křičících orlů“. Zdymadla stále stojí jako němý svědek bojů, které definovaly úspěch vylodění v Normandii. Vítězství v této lokalitě zajistilo, že se invazní pláže mohly konečně propojit v souvislou frontu, což byl nezbytný předpoklad pro další postup do nitra okupované Francie a konečnou porážku nacistického Německa.