Bitva u Teruelu Bitva u Teruelu představovala jeden z klíčových střetů španělské občanské války. Odehrála se mezi prosincem 1937 a únorem 1938 v aragonském městě Teruel a jejím výsledkem bylo 140 000 obětí a rozhodující vítězství nacionalistického Španělska. Historie V zimě roku 1937 již nacionalisté plně ovládali Baskicko a připravovali se na finální ofenzívu proti Madridu. Aby tomuto úderu zabránil, zahájil republikánský generál Vicente Rojo nečekaný útok na nacionalisty držené město Teruel. Operace dosáhla momentu překvapení a nacionalistická posádka zůstala v Teruelu uvězněna. Francisco Franco zareagoval přesně tak, jak loajalisté doufali – přesunul své hlavní síly na aragonskou frontu. Boje probíhaly v drsném, skalnatém terénu během jedné z nejkrutějších zim, jaké kdy byly zaznamenány. Teploty klesaly hluboko pod bod mrazu a mnoho vojáků na obou stranách doslova zmrzlo zaživa. Po vyčerpávajících bojích o jednotlivé domy padl Teruel 8. ledna do rukou loajalistů. Ti se však vzápětí sami ocitli v obklíčení, jakmile na místo dorazily hlavní nacionalistické posily. Uprostřed vzájemného obviňování mezi soupeřícími politickými frakcemi v republikánském táboře se loajalisté nakonec pod těžkým bombardováním a dělostřeleckou palbou stáhli. Opět se projevila narůstající materiální a početní převaha nacionalistů. Logistické peklo a "generál Zima" Extrémní podmínky u Teruelu udělaly z bitvy test lidské odolnosti. Vojáci bojovali v teplotách dosahujících −20 °C, často bez adekvátního zimního vybavení. Omrzliny byly stejně nebezpečným nepřítelem jako nepřátelská kulka a technika často selhávala – olej v motorech zamrzal a zbraně se zasekávaly. Pro republikány byla tato bitva vyčerpávající nejen fyzicky, ale i materiálně, neboť do ní vrhli své poslední velké rezervy v naději, že zvrátí průběh války. Mezinárodní rozměr a technická převaha Významnou roli v bitvě sehrála Legie Condor z nacistického Německa a italské expediční sbory, které poskytly Francovi drtivou vzdušnou podporu. Moderní německé letouny, jako byly rané verze Messerschmittů, ovládly nebe nad Aragonií a systematicky drrtily republikánské linie. Republikáni se sice mohli spoléhat na sovětské stroje, ale jejich logistické trasy byly stále napjatější a pomoc ze zahraničí slábla, což předznamenalo budoucí kolaps jejich obrany. Politické důsledky a rozkol Neúspěch u Teruelu prohloubil vnitřní krizi v republikánském táboře. Napětí mezi komunisty, anarchisty a umírněnými socialisty vyústilo v hledání viníků za ztrátu města, které bylo jen krátce předtím oslavováno jako velký triumf. Tato politická nestabilita v kombinaci s obrovskými ztrátami nejzkušenějších jednotek znamenala, že po bitvě u Teruelu již republikánská armáda nikdy plně neobnovila svou útočnou sílu. Cesta k definitivní porážce Vítězství u Teruelu otevřelo nacionalistům cestu k postupu k moři. Po znovudobytí města zahájil Franco tzv. Aragonskou ofenzívu, která v dubnu 1938 fakticky rozřízla republikánské území na dvě izolované části. Bitva u Teruelu se tak ukázala být pomyslným "zlomením vazu" druhé španělské republiky, která od tohoto momentu víceméně jen oddalovala nevyhnutelnou porážku.