Bitva o Takur Ghar: Peklo na "Robertsův hřeben" Bitva o Takur Ghar se odehrála ve dnech 4. až 5. března 2002 v rámci operace Anakonda – rozsáhlé ofenzívy proti silám Al-Káidy a Tálibánu v údolí Šáh-i-Kot ve východním Afghánistánu. Během dvoudenních krvavých střetů uvízlo na vrcholu hory Takur Ghar sedm operátorů amerického námořnictva SEALs. Ti museli čelit drtivé přesile teroristů až do chvíle, kdy jim dorazila na pomoc dvacetičlenná záchranná mise Rangers. Američané sice pozici ovládli, cena za vítězství však byla vysoká: sedm mrtvých vojáků, dvanáct zraněných a ztráta dvou vrtulníků Chinook. Dne 4. března 2002 se čtyřčlenný tým elitní jednotky SEAL Team Six (volací znak Neptune) ocitl v obklíčení dobře vycvičených čečenských bojovníků a jejich spojenců z Tálibánu. Jejich vrtulník Chinook se při pokusu o výsadek dostal pod těžkou palbu a byl nucen odletět s pouhou polovinou týmu na palubě. Dva operátoři, kteří zůstali ve stroji, neuposlechli rozkaz k návratu na základnu a rozhodli se pro okamžitý návrat pro své druhy. Při druhém pokusu o výsadek byli zasaženi palbou RPG a doslova vyvrženi z helikoptéry. V nepřátelském území se museli plížit kolem hlídek Al-Káidy a v boji "zády ke zdi" několikrát úspěšně přepadli čečenské ozbrojence. Nakonec však padli do pasti v domě plném mrtvých nepřátel, který byl následně zasypán kulkami a granáty. Jeden z nich, Neil C. Roberts, byl vážně zraněn. Aby se vyhnuli popravě, rozhodli se oba muži k zoufalému skoku ze srázu, při němž si sice polámali nohy, ale unikli okamžité smrti. Přesto byli později Čečenci dopadeni. Velení v Bagrámu, znepokojené osudem zmizelých mužů, vyslalo i přes váhání vyšších složek záchranný tým Rangers. Vrtulník s Rangers však vletěl přímo do ohnivého pekla. Pozice těžkých kulometů DŠK stroj rozstřílely, přičemž zahynuli tři Rangers a jeden člen posádky. Po tvrdém nouzovém přistání využili přeživší palubní miniguny, aby odrazili vlny útočníků. Zatímco medici ošetřovali raněné v troskách stroje, čtyřčlenný tým Rangers vyrazil vpřed. Cestu k vrcholu si prosekávali za pomoci laserem naváděných "chytrých bomb". Po probojování se skrz jeskynní komplexy se spojili se dvěma SEALs, kterým se podařilo uniknout ze zajetí. S podporou dronu Predator pak společně zaútočili na zbývající dvě bašty Čečenců. V jedné z nich nalezli Neila C. Robertse, který však svým zraněním podlehl. Kvůli velké vzdálenosti vrtulníků na základně v Kandaháru nebyla včasná evakuace možná. Nakonec se podařilo vyzvednout sedm přeživších a zbytek rychlé reakční jednotky (QRF). Na straně Al-Káidy zůstalo na bojišti nejméně 200 mrtvých. Strategická slepá skvrna a selhání komunikace Analýza bitvy později odhalila kritické nedostatky v plánování a sdílení zpravodajských informací. Vrchol hory Takur Ghar byl považován za neobsazený, ačkoliv drony Predator již dříve zaznamenaly pohyb nepřátel v této oblasti. Informace se však k týmu Neptune včas nedostala. Navíc technické limity radiostanic v členitém horském terénu způsobily "informační černo", kdy týmy na zemi nemohly efektivně komunikovat s velitelstvím. Tato izolace vedla k sérii reaktivních rozhodnutí, která stavěla záchranné složky do nevýhodných pozic proti nepříteli, který držel výhodu výškového postavení a připravených opevnění. Technologický duel: DŠK proti Predatoru Bitva o Takur Ghar byla jedním z prvních střetů, kde se v reálném čase prolnula hrubá palebná síla sovětské éry s moderními digitálními systémy. Zatímco čečenští bojovníci efektivně využívali staré kulomety DŠK (přezdívané "Duška"), které dokázaly kriticky poškodit moderní americké vrtulníky, americká strana poprvé v takové míře integrovala ozbrojené bezpilotní letouny přímo do taktické podpory pěchoty. Obraz z dronu Predator, který sledovali důstojníci tisíce kilometrů daleko, sice poskytoval přehled, ale nedokázal zabránit tragickému chaosu v prvních hodinách boje. Odkaz Neila Robertse a proměna taktiky Oběť Neila C. Robertse, po němž se hřebeni dnes neoficiálně přezdívá "Roberts Ridge", vedla k zásadním změnám v operačních postupech speciálních sil. Americká armáda po bitvě revidovala protokol pro záchranu sestřelených posádek (CSAR) a posílila integraci mezi různými složkami (SEALs, Rangers a letectvo). Tragédie také zdůraznila nutnost vybavení každého operátora osobním majákem a lepšími prostředky pro satelitní komunikaci, aby se předešlo situaci, kdy velení ztratí přehled o pohybu vlastních jednotek v kritickém terénu. Odvaha pod palbou: Příběh Johna Chapmana Nelze opomenout ani roli kontrolora letectva (CCT) Johna Chapmana, který byl součástí týmu SEALs. Ačkoliv původní zprávy byly nejasné, pozdější analýza záznamů z dronu ukázala, že Chapman po pádu z vrtulníku nezahynul okamžitě, ale osamocen bojoval proti přesile další hodinu, čímž pravděpodobně zachránil zbytek týmu před úplným vyhlazením. Za svůj hrdinský odpor byl posmrtně vyznamenán Medailí cti. Jeho příběh se stal symbolem nezdolnosti a připomínkou toho, že i v éře high-tech válčení rozhoduje o výsledku odvaha a vůle jednotlivce.