Bitva u Sybot: Předehra k totální válce Bitva u Sybot byla rozsáhlým námořním střetnutím, které se odehrálo v roce 433 př. n. l. Na jedné straně stála aliance Athén a Korkyry (dnešní Korfu), na straně druhé mocná flota Korintu. Tento konflikt, vyvolaný vzpourou Korkyry proti své mateřské obci Korintu, se stal jedním z hlavních rozbušek, které zažehly ničivou peloponneskou válku. Historický kontext a příčiny Bezprostřední jiskrou byl odpor Korkyry vůči korintskému vlivu. Když se Korkyra otevřeně vzbouřila, Athény se ocitly v diplomatických kleštích. Vyslaly sice 10 lodí pod velením Lakedaimonia, Diotima a Protea, ale s velmi opatrnými instrukcemi: neútočit, pokud se Korinťané nepokusí o vylodění na ostrově. Korint však na nic nečekal a shromáždil ohromnou flotu 150 lodí pod vedením Xenokleida, která vyrazila vstříc 120 lodím korkyrsko-athénského spojenectví. Průběh boje Samotná bitva připomínala spíše pozemní boj na hladině. Vzhledem k vysokému počtu zahákovaných lodí a osobních soubojů na palubách chyběla bitvě elegance námořních manévrů, jimiž byly Athény později proslulé. Levé křídlo Korkyry triumfovalo nad pravým křídlem Korintu, zahnalo jej k pobřežním táborům a ty následně vypálilo. Levé křídlo Korintu bylo však mnohem úspěšnější. Když se situace pro Korkyru začala hroutit, Athéňané – navzdory původním rozkazům – vyrazili svým spojencům na pomoc. Korinťané v zápalu boje pobili mnoho zajatců a nakonec slavili vítězství nad pravým křídlem nepřítele. Důsledky a cesta k válce Ačkoliv Korinťané zvítězili takticky, strategicky se stáhli, když zahlédli další athénské posily. Konflikt se brzy přelil do bitvy u Potidaie, což definitivně vtáhlo Spartu do války na straně Korintu. Mír, který v Řecku panoval, byl definitivně u konce a započala éra dlouhého strádání. Rozšiřující obsah: Co v učebnicích chybí Politické dilema Perikla Rozhodnutí Athén podpořit Korkyru nebylo vedeno pouze sympatiemi, ale čistým pragmatismem. Korkyra disponovala třetím největším loďstvem v Řecku. Periklés si uvědomoval, že pokud by Korint (spojenec Sparty) získal kontrolu nad korkyrskými loděmi, rovnováha sil by se drasticky naklonila ve prospěch Peloponneského spolku. Athény proto zvolily strategii "omezené pomoci", která však paradoxně rozhněvala obě strany. Taktika "Pozemní bitvy na moři" V období bitvy u Sybot ještě nebyla taktika prorážení trupů lodí (trier) pomocí beranidel tak precizní jako později u Salamíny. Thúkýdidés, historik té doby, kriticky poznamenal, že paluby byly přeplněny těžkooděnci (hoplíty) a lučištníky. Boj postrádal manévrování; jakmile se dvě lodi zaklesly, osud posádky závisel na síle svalů a ostří mečů, nikoliv na umění kormidelníků. Psychologický dopad masakru zajatců Zajímavým a temným detailem bitvy bylo chování Korinťanů po prolomení korkyrských linií. Namísto toho, aby zajímali nepřátelské námořníky pro výkupné (což bylo tehdejším zvykem), začali systematicky vraždit muže ve vodě. Tento akt brutality šokoval řecký svět a prohloubil nenávist mezi městskými státy, což předznamenalo nevídanou krutost nadcházející peloponneské války. Diplomatická past: Casus Belli Bitva u Sybot je učebnicovým příkladem toho, jak lokální spor vyeskaluje v globální konflikt. Korint argumentoval, že Athény porušily "Třicetiletý mír" tím, že zasáhly do jejich vnitřních záležitostí. Athény se bránily, že šlo o defenzivní pomoc. Tato právní a diplomatická pře vytvořila ideální casus belli pro Spartu, která se cítila ohrožena rostoucím athénským imperialismem a byla nucena jednat, aby neztratila tvář před svými spojenci. Galerie Zkáza u Sybot: Loď klesající ke dnu pod náporem korintských sil. Krvavé paluby: Okamžik zaklesnutí lodí a zahájení brutálního naloďovacího útoku.