Bitva o St. Louet: Krvavý krok na cestě ke Caen Bitva o St. Louet se odehrála 12. června 1944, kdy britská 7. obrněná divize, známá pod přezdívkou „Pouštní krysy“, zahájila útok na Němci držené městečko St. Louet v Normandii, ležící pouhých patnáct mil východně od strategického uzlu Caen. Britové čelili německým jednotkám opevněným v klíčových bodech města, včetně radnice, pošty a maskovaného postavení obávaného protiletadlového a protitankového kanónu Flak 88. Wehrmacht kladl při postupu britské armády ke Caen tuhý odpor a svými tanky typu Tiger způsobil britským obrněncům těžké ztráty. Navzdory urputné obraně se Britům nakonec podařilo město dobýt a vytlačit německé síly z jejich pozic. St. Louet nepředstavovalo jen další bod na mapě; pro spojenecké velení to byl důležitý článek v řetězci operací, které měly obklíčit Caen. Terén v okolí městečka, charakteristický hustými živými ploty známými jako bocage, poskytoval německým obráncům ideální příležitosti k léčkám. Každý metr postupu byl vykoupen krví, zatímco britské tanky Cromwell a Sherman se snažily manévrovat v úzkých uličkách, kde se za každým rohem mohla skrývat nepřátelská pancéřová pěst. Atmosféra v den bitvy byla prosycena prachem a kouřem z hořících trosek. Německá 12. divize SS Hitlerjugend, která v této oblasti operovala, byla známá svou fanatickou neústupností. Boje o radnici a poštu se zvrhly v brutální střety zblízka, kde se bojovalo o každou místnost a každé patro. Právě zde se projevila zkušenost veteránů ze severní Afriky, kteří se museli rychle adaptovat na zcela odlišný způsob válčení v uzavřeném evropském prostoru. Klíčovým momentem bitvy bylo zničení postavení „osmdesát osmičky“, která kontrolovala hlavní přístupovou cestu. Britské pěchotě se podařilo pod krytím dýmových granátů proniknout do boku německého postavení a vyřadit obsluhu děla dříve, než stačilo zmasakrovat další vlnu tanků. Tento průlom vyvolal v německých řadách zmatek, který Britové okamžitě využili k finálnímu náporu do centra obce. Vítězství u St. Louet sice otevřelo cestu k dalším pozicím, ale cena za něj byla vysoká. Připomíná nám, že cesta k osvobození Francie nebyla tvořena jen velkolepými strategickými tahy, ale především tisíci malých, neúprosných bitev, jako byla tato. Městečko sice utrpělo značné šrámy, ale pro místní obyvatele se 12. červen stal dnem, kdy se po letech okupace poprvé nadechli svobody, zatímco se fronta s duněním děl přesouvala dál směrem k východu.