Bitva u Soissons

Bitva u Soissons se odehrála v roce 486 n. l. mezi germánskými Franky vedenými králem Chlodvíkem I. a galorománským územím Soissons vedeným Syagriem. Oblast mezi řekami Loir a Somme v bývalé západní římské provincii Gallia zůstala po pádu západní Říma v roce 476 n. l. pod galorománskou vládou, přičemž Syagrius se prohlásil za vévodu ze Soissons. Syagriusovy země byly předmětem touhy sousedních Franků na severovýchodě a Chlodvík sjednotil salské franské kmeny z Tournai a Cambrai, než vyzval Syagria k boji. Franký král Chararic své vojsko do bitvy nevyslal, protože se chtěl přidat na stranu vítěze, a v následujícím boji Frankové dokázali přemoci své galorománské nepřátele a Syagrius byl donucen uprchnout do Vizigótského království. Chlodvík pohrozil Vizigótům válkou a donutil je vydat Syagria k popravě. Frankové pak připojili Soissons a zdvojnásobili rozlohu svého království. Krátce nato Clovis donutil Chararica a jeho syny, aby byli vysvěceni na jáhny; když vyšlo najevo, že plánují znovu získat moc, Clovis je dal popravit, což mu umožnilo vládnout stabilnímu franskému království, které v roce 507 n. l. po bitvě u Vouille donutilo Vizigóty ustoupit na jih od Pyrenejí a sjednotilo většinu dnešní Francie pod franskou vládou.