Bitva u Shivenau Bitva u Shivenau se odehrála 20. října 1655 během tzv. Potopy. Střetly se v ní polsko-litevské žoldnéřské oddíly se švédským konvojem. Po sérii vítězství nad švédskými vojsky vytáhl Jerzy Wisniewski se svou žoldnéřskou bandou do Pruska, aby zde napadal švédské zásobovací linie. Dne 20. října dostihli jeden z konvojů severozápadně od Tapiau (dnešní Gvardějsk) u Shivenau (Borskoje). Polská jízda zaútočila z kopce a doslova zmasakrovala žoldnéřské halapartníky, kteří tvořili většinu švédských sil. Celá akce byla velmi jednostrannou záležitostí – Poláci během ní ztratili pouze jediného vojáka. Historické souvislosti a důsledky Tato potyčka, ačkoliv rozsahem drobná, ilustrovala rostoucí efektivitu polské partyzánské taktiky proti švédské okupaci. V roce 1655 se švédská vojska zdála být neporazitelná, ale Wisniewského úspěch u Shivenau ukázal, že i elitní pěchota, jako byli najatí halapartníci, je zranitelná vůči bleskovým výpadům jízdy v členitém terénu. Pruské cesty se pro Švédy stávaly čím dál nebezpečnějšími, což nutilo jejich velitele vyčleňovat stále více mužů na pouhou ochranu zásob. Strategický význam oblasti kolem Tapiau spočíval v její poloze na cestě ke Královci. Švédové potřebovali udržet plynulé zásobování, aby mohli financovat a krmit své rozlehlé armády operující hluboko ve vnitrozemí Polska. Wisniewski, jakožto zkušený velitel žoldnéřů, si byl vědom, že přímý střet s hlavní švédskou armádou by byl sebevraždou, a proto se soustředil na „válku malých bodnutí“, která systematicky podkopávala švédskou logistiku. Vítězství u Shivenau mělo také značný psychologický dopad. Zprávy o tom, že polská jízda dokázala eliminovat švédskou jednotku s minimálními ztrátami (pouhý jeden padlý), se rychle šířily mezi místním obyvatelstvem i zbývajícími polskými oddíly. To podnítilo další vlnu odporu a ukázalo, že švédská nadvláda není zdaleka tak pevná, jak se na začátku invaze zdálo. Pro Jerzego Wisniewského to byl jeden z vrcholných okamžiků jeho kariéry v pruském tažení. Dnešní obec Borskoe (dříve Shivenau) si tuto událost připomíná jen zřídka, přesto v análech polského vojenství zůstává bitva u Shivenau symbolem jezdecké dominance a taktické převahy v náročném terénu. Ukazuje, jak klíčovou roli hrály v polovině 17. století soukromé žoldnéřské armády, které byly často flexibilnější a odhodlanější než pravidelné státní útvary, pokud měly naději na bohatou kořist ze švédských vozatajstev.