Bitva u Sedju: Štít Nilu proti nájezdníkům Bitva u Sedju se odehrála v roce 1189 př. n. l. mezi armádami Egypta a libyjským kmenem Libu. Egyptský generál Chorenpti vedl své vojsko hluboko do vyprahlé pouště Tem-pa, aby přehradil cestu válečné skupině libyjských nájezdníků pod vedením Pinhuniho, syna Nofre-ka-ra. Chorenptiho cílem bylo zastavit nepřítele dříve, než stihne vpadnout do úrodné delty Nilu a začít plenit tamní osady. Střet skončil drtivým vítězstvím Egypta, které zcela rozprášilo libyjské síly v jednostranném boji. Tento konflikt nebyl náhodným střetem, ale součástí širší krize pozdní doby bronzové, kdy Egypt čelil neustálému tlaku migrujících kmenů ze západu i útokům „Mořských národů“ ze severu. Libuové, hnaní hladomorem a vidinou bohatství nilského údolí, se pokoušeli využít každé slabiny v pohraniční obraně. Generál Chorenpti však uplatnil taktiku bleskového přesunu, díky níž překvapil Pinhuniho muže u oázy Sedju v momentě, kdy to nejméně čekali. Samotný průběh bitvy demonstroval technologickou a organizační převahu egyptské válečné mašinérie. Zatímco libyjští bojovníci spoléhali na lehkou pěchotu a moment překvapení, Chorenpti nasadil oddíly lučištníků a lehké válečné vozy, které v otevřeném terénu pouště Tem-pa dominovaly. Šípy dopadající z dálky zdecimovaly libyjské řady dříve, než se nepřítel stačil zformovat k protiútoku, a následný výpad egyptské jízdy dokonal zkázu. Po bitvě nechal Chorenpti vztyčit pamětní stélu, která oslavovala faraonovu moc a líčila Pinhuniho jako zbabělce, který uprchl z bojiště a zanechal své lidi napospas osudu. Egyptské prameny uvádějí, že tisíce Libuů byly zajaty a odvlečeny do vnitrozemí jako otroci nebo pomocné vojenské sbory, což byla běžná praxe 20. dynastie. Tento triumf na krátkou dobu stabilizoval západní hranici a upevnil autoritu panovníka v neklidných časech. Odkaz bitvy u Sedju dodnes slouží historikům jako doklad o logistické zdatnosti starověkých Egypťanů. Schopnost zásobovat armádu v nehostinné poušti a udržet efektivní špionážní síť, která včas varovala před pohybem nájezdníků, byla klíčem k přežití egyptské říše. Přestože vítězství u Sedju bylo rozhodující, tlak na hranice neutichl a předznamenal budoucí éru, kdy se libyjské náčelnictvo nakonec infiltrovalo do egyptské politiky a založilo vlastní dynastie.