Bitva u Salamíny byla klíčovým námořním střetem mezi koalicí řeckých městských států a Perskou říší, který se odehrál u pobřeží ostrova Salamis během řecko-perských válek. Peršané se tehdy vrhli přímo do nastražené pasti. Stalo se tak i kvůli posedlosti Artemisie I. z Halikarnassu, která toužila zničit spojeneckou flotilu po nerozhodné bitvě u Artemisia. Perská porážka u Salamíny nakonec přiměla krále Xerxe I. k ústupu zpět do Asie. Salamis je dodnes považována za jednu z nejdůležitějších bitev západních dějin; přežití Athén a konečná porážka perské invaze zajistily, že řecká civilizace a rodící se demokracie nezanikly pod náporem východního impéria. Historické pozadí Po řecké porážce u Thermopyl v roce 480 př. n. l. vtrhla do středního Řecka třistatisícová armáda krále Xerxe I. Peršané postupně dobyli Fókidu, Bojótii, Attiku i Euboju a vypálili každé město, které se jim postavilo na odpor. Athény, jeden z pilířů řeckého odboje, evakuovaly své hlavní město a civilní obyvatelstvo se před perským útokem uchýlilo na nedaleký ostrov Salamis. Xerxova vojska sice zplundrovala Akropoli a město srovnala se zemí, ale athénského ducha odporu se jim zlomit nepodařilo. Souběžně s bojem u Thermopyl probíhala u břehů Euboje námořní bitva u Artemisia, kde operovala flotila athénského admirála Themistokla v součinnosti se sparťanskými pozemními silami. Pád Thermopyl však donutil Themistokla stáhnout spojenecké loďstvo k Salamíně – poslední výspě athénského odporu. Frustrovaná nedostatkem rozhodného vítězství se perská spojenkyně Artemisia I. vrhla do útoku, jakmile zjistila, že Themistoklés (o němž se mylně domnívala, že je po smrti) a jeho flotila jsou u Salamíny zdánlivě zranitelní. Přestože se ji Xerxés pokoušel krotit, Artemisia si svou strategii prosadila s připomínkou, že to byla ona, kdo mu pomohl upevnit moc, zatímco on bitvu pouze sledoval. Průběh bitvy Perské námořnictvo vplulo do Salamínského průlivu s cílem zablokovat oba výjezdy a uvěznit řecké lodě v pasti. Stísněný prostor však obrovské perské flotile paradoxně uškodil. Lodě se v úzkém hrdle začaly tísnit, ztratily formaci a jejich manévrovací schopnosti byly drasticky omezeny. Řecké loďstvo se seřadilo do linie a rychlé, obratné triéry začaly drtit perská plavidla svými bronzovými berany. Peršané utrpěli drtivou porážku a ztratili přes 300 lodí, zatímco Řekové přišli pouze o 40 plavidel. S přicházející zimou se Xerxés stáhl s velkou částí armády do Asie, neboť se obával, že by mu Athéňané mohli blokádou Hellespontu odříznout cestu domů. Zbytek jeho vojsk byl o rok později poražen v bitvě u Platají a zbytky flotily byly zničeny u mysu Mykalé. Psychologická válka a Themistoklova lest Klíčem k řeckému úspěchu nebyla jen hrubá síla, ale především Themistoklova genialita v oblasti psychologické války. Aby vylákal početnější perskou flotilu do úzkých vod, kde by nemohla využít svou převahu, vyslal ke Xerxovi svého věrného otroka Sikinna se zprávou, že Řekové jsou rozhádaní a chystají se k útěku. Xerxés, zaslepen vidinou snadného vítězství, na návnadu skočil. Tato lest donutila perské veslaře celou noc hlídkovat v úžinách, takže do samotné ranní bitvy nastupovali vyčerpaní a nevyspalí, zatímco Řekové byli odpočatí a připravení k rozhodnému úderu. Konstrukce lodí: Triéra jako smrtící zbraň Vítězství by nebylo možné bez technologické převahy řeckých triér. Tyto lodě byly navrženy jako "živá torpéda" – lehké, rychlé a vybavené masivním bronzovým taranem na přídi. Zatímco perské lodě, často fénické nebo egyptské konstrukce, byly vyšší a těžkopádnější, řecké triéry měly nízký ponor, což jim v mělkých a členitých vodách u Salamíny poskytovalo obrovskou výhodu. Řečtí námořníci, kteří byli na rozdíl od perských žoldnéřů svobodnými občany bojujícími za svou vlast, dokázali provádět složité manévry, jimiž lámali vesla nepřátelských lodí a činili je tak neovladatelnými. Role žen a Artemisiina kontroverze Postava královny Artemisie z Halikarnassu dodnes fascinuje historiky svou ambivalencí. Byla jedinou ženskou velitelkou v Xerxově flotile a projevovala nevídanou odvahu i bezohlednost. Během chaosu v bitvě, kdy byla pronásledována athénskou lodí, neváhala potopit loď svých vlastních spojenců, aby zmátla pronásledovatele a unikla. Xerxés, který bitvu sledoval z trůnu na svahu hory Aigaleos, si údajně povzdechl: „Moji muži se stali ženami a moje ženy muži.“ Její přítomnost v bitvě symbolizovala multietnický a komplexní charakter perského vojska, které však doplatilo na špatnou koordinaci a aroganci nejvyššího velení. Salamis jako kolébka západní identity Důsledky bitvy u Salamíny daleko přesáhly rámec antického starověku. Vítězství upevnilo postavení Athén jako námořní mocnosti a odstartovalo jejich „zlatý věk“, v němž tvořili Sofoklés, Periklés či Feidiás. Pokud by Řekové prohráli, pravděpodobně by nikdy nevznikla klasická filosofie, drama ani politické ideály, které tvoří základy dnešní Evropy. Salamis se tak stala symbolem vítězství kvality nad kvantitou a svobody nad tyranií, přičemž Themistoklova strategie ukázala, že intelekt a znalost terénu mohou zvrátit i ty nejnepříznivější poměry sil.