Bitva u Rhedy (1757) Bitva u Rhedy se odehrála v roce 1757 mezi armádami Hannoverska a Francie v bouřlivém období sedmileté války. Po předchozím střetnutí u Wenningfeldu se sbor Ferdinanda Brunšvického rozrostl o nově naverbované pluky z Hesenska-Kasselska a Brunšvicka-Wolfenbüttelska, čímž jeho síla dosáhla počtu 7 200 mužů. Tato německá armáda byla napadena Francouzi právě ve chvíli, kdy drancovala město Rheda. Následná konfrontace vyvrcholila rozhodujícím manévrem hannoverského jezdeckého pluku von Uetze, který obešel francouzské křídlo a zmasakroval jejich dělostřelectvo, zatímco francouzská pěchota byla obklíčena a německými pluky obrácena na útěk. Strategický kontext a logistická krize Střetnutí u Rhedy nebylo pouze izolovaným incidentem, ale přímým důsledkem logistické tísně, ve které se spojenecká vojska nacházela. Poté, co Francouzi pod vedením maršála d'Estrées vtrhli do Vestfálska, snažil se Ferdinand Brunšvický udržet své jednotky akceschopné navzdory váznoucím dodávkám potravin. Právě kritický nedostatek zásob vedl německé oddíly k riskantnímu obsazení a následnému plenění Rhedy, což Francouzi interpretovali jako příležitost k sevření protivníka v nevýhodné pozici mezi městskými hradbami a řekou Ems. Taktický triumf uetzeho dragounů Klíčový moment bitvy nastal v okamžiku, kdy se zdálo, že francouzská přesila v polním dělostřelectvu rozbije německé řady dříve, než se stihnou zformovat k protiútoku. Plukovník von Uetze však využil nepřehledného terénu v okolí zámeckého parku a vedl své jezdectvo skrytým obchvatem skrze bažinaté louky. Tento nečekaný úder do týlu nepřítele způsobil v řadách francouzských dělostřelců totální chaos; bez ochrany vlastní pěchoty, která byla zaměstnána čelním náporem hesenských granátníků, se francouzské baterie zhroutily během několika minut. Role Ferdinanda Brunšvického Bitva u Rhedy rovněž upevnila reputaci Ferdinanda Brunšvického jako mistra manévrovací války. Přestože byl v počáteční fázi překvapen, dokázal bleskově transformovat neorganizované skupiny vojáků zpět do bojových formací. Jeho schopnost koordinovat různorodé kontingenty z několika německých států pod jednotným velením se ukázala být rozhodující výhodou. Tento triumf u Rhedy posloužil jako důležitá morální vzpruha pro protifrancouzskou koalici v době, kdy se hlavní spojenecké síly musely stahovat po porážce u Hastenbecku. Důsledky pro region a další vývoj Vítězství sice nezastavilo francouzský postup do nitra Hannoverska natrvalo, ale výrazně zpomalilo jejich operační tempo a donutilo francouzské velení přehodnotit bezpečnost svých zásobovacích linií. Pro samotné město Rheda měla bitva hořkosladkou příchuť – ačkoliv bylo osvobozeno od francouzského hrozby, utrpělo značné škody jak během počátečního plenění spojenci, tak v následném dělostřeleckém souboji. Tato epizoda zůstává v regionální historii připomínkou krutosti sedmileté války, kde se strategické ambice velmocí střetávaly s osudy malých vestfálských panství. Galerie (Zde se nacházejí historické vyobrazení a mapy bitvy)