Bitva o zákop Regina (1918) Bitva o zákop Regina se odehrála v roce 1918 během německé jarní ofenzívy na západní frontě první světové války. Tato střetnutí byla součástí širšího německého úsilí o zvrácení patové situace dříve, než americké posily definitivně nakloní misky vah na stranu Dohody. Pro útok na kanadské pozice v zákopu Regina, nacházejícím se v Yperském oblouku ve Flandrech, vyčlenila německá císařská armáda celkem osm elitních praporů úderných jednotek (Stosstruppen). Do operace byly nasazeny úderné prapory č. 4, č. 14 (včetně rezervního praporu), č. 2, č. 8, č. 17, č. 15 a slavný úderný prapor č. 5 (Rohr). Proti nim stáli zkušení a bojem zocelení vojáci 73., 51., 15., 22., 52., 145. a 195. praporu Kanadského expedičního sboru, podporovaní 2. praporem střelecké brigády. Kanadské jednotky disponovaly silnou dělostřeleckou podporou a arzenálem chemických zbraní. Němečtí stormtroopeři vyrazili napříč zemí nikoho a zpočátku utrpěli značné ztráty pod přesnou palbou kanadských pušek. V otevřeném terénu jim neposkytovalo krytí téměř nic kromě kráterů po výbuších naplněných vodou. Přesto se Němcům nakonec podařilo zákop Regina ovládnout. Kontrola nad linií se během následných kanadských protiútoků změnila celkem pětkrát; Němci byli nuceni nasadit zálohy, aby pozice udrželi. Během obrany dobytého území museli němečtí vojáci čelit několika vlnám útoku bojovým plynem typu Zelený kříž (fosgen). Po odražení prudkých kanadských protiútoků německé síly pokračovaly v náporu na další linii – zákop Victoria. Ten padl do německých rukou během několika sekund po dosažení okraje zákopu. Zde Němci odrazili další kanadské výpady, než se obě strany vyčerpáním stáhly, aby zreorganizovaly své řady. Kanaďané ztratili přes 900 mužů, zatímco německé ztráty činily necelých 700 vojáků. Historický kontext a následky Tato lokální, ale nesmírně intenzivní bitva ilustrovala drastickou změnu v taktice obou stran v závěrečném roce války. Nasazení Stosstruppen v této oblasti ukázalo německou snahu o průnik skrze infiltraci a rychlost, spíše než skrze masivní, ale pomalé pěchotní vlny. Pro kanadské jednotky, které si za války vydobyly pověst elitních úderných formací Britského impéria, představoval střet s německými elitními oddíly jednu z nejtvrdších zkoušek v bahnitých polích Flander. Zatímco německý úspěch u zákopů Regina a Victoria přinesl taktické vítězství a posun fronty, z hlediska celkové strategie jarní ofenzívy (Kaiserschlacht) šlo o Pyrrhovo vítězství. Každý ztracený zkušený voják úderných oddílů byl pro slábnoucí německou armádu nenahraditelný. Naproti tomu spojenecké síly dokázaly své ztráty doplňovat díky neustálému přísunu čerstvých jednotek zpoza oceánu, což se pro výsledek války ukázalo jako rozhodující. Zajímavým aspektem bitvy bylo masivní nasazení chemických látek, v tomto případě fosgenu označeného Zeleným křížem. Ačkoliv obě strany byly v roce 1918 již standardně vybaveny plynovými maskami, boj v těsných prostorech zákopů plných jedovatého plynu vyvolával nepředstavitelný psychický tlak a fyzické vyčerpání. Skutečnost, že německé jednotky dokázaly v takovém prostředí nejen bránit, ale i pokračovat v útoku na zákop Victoria, svědčí o jejich vysoké disciplíně a fanatickém odhodlání. Dnes jsou pole u Yper tichým mementem těchto událostí. Zákop Regina, pojmenovaný po kanadském městě, zůstává v historické paměti jako symbol brutality zákopové války, kde se o pár metrů bahnité země sváděly boje, které stály životy stovky mužů během jediného odpoledne. Pro kanadskou národní identitu bitvy tohoto typu formovaly mýtus o neohrožených vojácích, kteří se v nejtěžších podmínkách dokázali postavit i těm nejlepším jednotkám tehdejšího světa.