Bitva u Rámot-gileádu (884 př. n. l.) Bitva u Rámot-gileádu se odehrála v roce 884 př. n. l., kdy spojená vojska Izraele a Judy stanula u hradeb strategického města Rámot-gileád proti armádám Aramejců. Během své krátké, jednoleté vlády v roce 884 př. n. l. se judský král Achazjáš nechal přesvědčit izraelským králem Joramem, aby se k němu připojil ve válečném tažení proti králi Chazaelovi z Damašku. Tato konfrontace nastala pět let poté, co Chazael násilně svrhl Ben-hadada II. (889 př. n. l.). V bitvě u Rámot-gileádu Aramejci Jorama zranili, načež se král stáhl do Jezreelu, aby se zotavil. Achazjáš jej tam odjel navštívit, což se mu stalo osudným. Právě v Jezreelu byl totiž zavražděn Jéhuem, kterým byl díky zkaženosti Achazjášova rodu provolán novým izraelským králem. Jéhu nechal pobít dvaačtyřicet Achazjášových příbuzných a následně v Jezreelu usmrtil i samotného Jorama a královnu Jezábel. Judská královna matka Atalja, matka Achazjáše, následně vyvraždila zbytek judské královské rodiny a chopila se moci. Krvavé čistce unikl pouze kojenec Joaš, který se stal králem v roce 878 př. n. l. poté, co byla Atalja popravena. Geopolitický význam Rámot-gileádu Město Rámot-gileád nebylo jen obyčejnou pevností; představovalo klíčový strategický bod v Zajordání. Leželo na křižovatce obchodních cest, zejména tzv. Královské cesty, která spojovala Egypt s Mezopotámií. Kontrola nad tímto územím znamenala nejen vojenskou výhodu, ale především obrovské příjmy z cla a obchodu. Pro Izraelské království byl Rámot-gileád dlouhodobým jablkem sváru s Aramejci z Damašku, což vedlo k opakovaným krvavým střetům trvajícím několik generací. Vzestup Chazaela a aramejská hrozba Chazael, který se zmocnil trůnu v Damašku po uškrcení svého předchůdce Ben-hadada II., byl jedním z nej schopnějších a zároveň nejkrutějších panovníků své doby. Jeho nástup k moci zásadně změnil rovnováhu sil v regionu. Na rozdíl od předchozích let, kdy se levantské státy občas spojovaly proti asyrské hrozbě, Chazael zahájil agresivní expanzi směřující na jih. Bitva u Rámot-gileádu byla přímým důsledkem jeho snahy podrobit si izraelské území a vytlačit vliv Omríovců z východního břehu Jordánu. Jéhuův převrat a teokratická čistka Krvavé události po bitvě u Rámot-gileádu nebyly pouze politickým převratem, ale měly hluboký náboženský podtext. Rod Omríovců, k němuž patřil Joram i Jezábel, byl v biblické tradici vnímán jako šiřitel kultu boha Baala, což vyvolávalo odpor mezi proroky a uctívači Hospodina. Prorok Elíša údajně nechal Jéhua tajně pomazat za krále právě proto, aby "vymýtil dům Achabův". Jéhuovo běsnění v Jezreelu tak bylo prezentováno jako božský soud, který měl očistit Izrael od cizích vlivů, byť za cenu extrémního násilí. Dynastická krize v Judsku a přežití Davidovy linie Zatímco v Izraeli nastolil Jéhu novou dynastii, Judsko se ocitlo na pokraji zániku. Královna Atalja, dcera Achaba a Jezábel, se pokusila o bezprecedentní krok – totální likvidaci Davidova rodu, aby upevnila svou moc. Její šestiletá krutovláda představuje jedno z nejtemnějších období judských dějin. Skrytý příběh prince Joaše, kterého zachránila teta Jóšeba a ukryla ho v Hospodinově chrámu, je v židovské historii klíčovým momentem, díky němuž byla zachována kontinuita Davidova trůnu, vedoucí dle tradice až k budoucímu Mesiáši.