Bitva u Psathy (425 př. n. l.) Bitva u Psathy byla střetnutím v rámci peloponéské války, které se odehrálo v roce 425 př. n. l. na území Megaridy. Athéňanům se během protiofenzívy podařilo oblast znovu ovládnout a zatlačit spartská vojska pod vedením Lýsandra. To přimělo spartskou žoldačku Kassandru, aby vyrazila z Korinthie na sever na pomoc Sparťanům při znovudobývání Megaridy, čímž mělo dojít k oslabení vlivu athénského demagoga Kleóna. Kassandra před hradbami Megary zavraždila pro-athénského vůdce Megaridy, Strachyse zvaného Naváděný oštěp, a systematicky oslabila athénské posádky v pevnosti Geraneia a v přístavu Nisaia. Tím vyčerpala síly bránící se athénské armády a umožnila spartskému vojevůdci Priskovi, synu Hiketaonovu, vtrhnout do Megaridy z Korinthie. Athénský generál Pigres byl nucen shromáždit své prořídlé zbývající síly a postavit se obléhatelům v posledním zoufalém odporu. Obě armády se střetly u Psathy; ke Sparťanům se připojila Kassandra, zatímco Athéňané našli žoldnéřskou pomoc v osobě Timoxena Panikáře. V následné bitvě Kassandra pobila 8 kapitánů, 26 vojáků a samotného Timoxena, čímž zcela zlomila morálku athénského vojska a obrátila jej na útěk. Athéňané byli nuceni Megaridu opustit a bojová linie se opět posunula, čímž Sparta znovu přímo ohrozila hranice Attiky. Strategický význam Megaridy Megarida sloužila jako klíčový „nárazníkový stát“ mezi peloponéským spolkem a Athénami. Pro Athény byla kontrola tohoto území životně důležitá, neboť jim umožňovala blokovat pozemní přístup k Isthmu a chránit Attiku před přímou invazí spartských hoplítů. Ztráta Psathy a následný pád Megaridy znamenaly pro Kleónovu politickou frakci těžkou ránu, která nahlodala důvěru občanů v jeho schopnost vést válku ofenzivním způsobem. Role nájemných mečů v konfliktu V této fázi války se stále častěji projevoval vliv elitních jednotlivců, tzv. misthios, kteří dokázali zvrátit průběh celých tažení. Postava Kassandry v tomto konfliktu nefigurovala pouze jako řadový voják, ale jako strategický element schopný provádět cílené atentáty na klíčové logistické a politické cíle. Likvidace Strachyse byla ukázkovým příkladem asymetrického vedení války, které předcházelo samotnému masovému střetu u Psathy. Dopad na civilní obyvatelstvo Okolí Psathy a pohoří Geraneia utrpělo během kampaně značné škody. Strategie „spálené země“, kterou obě strany v Megaridě aplikovaly, vedla k likvidaci olivových hájů a vinic, což mělo pro místní ekonomiku devastující následky na několik desetiletí. Civilní obyvatelstvo Megary bylo rozpolceno mezi loajalitou k dórským kořenům (Spartě) a ekonomickou závislostí na athénském námořním obchodu, což vedlo k vnitřním čistkám po každé změně moci. Historický odkaz a prameny Ačkoliv Thúkýdidés ve svých dějinách peloponéské války klade důraz na námořní operace a velké bitvy u Pylu a Sfaktérie, lokální střety v Megaridě ukazují komplexnost pozemního bojiště. Bitva u Psathy zůstává v paměti jako moment, kdy se athénská hegemonie nad Korintským zálivem začala drolit pod náporem spartské houževnatosti a brutality nájemných žoldnéřů, kteří v této době začali formovat novou tvář řeckého vojenství.