Bitva u Pont du Fahs Bitva u Pont du Fahs se odehrála 7. května 1943 během závěrečných fází tuniského tažení za druhé světové války. V rámci operace Strike narazil francouzský XIX. sbor na obranné pozice Osy rozprostřené mezi letoviskem Hammam Lif na východním pobřeží Tuniska a městem Enfidaville. Proti spojeneckému postupu stála elitní divize Hermann Göring, protiletadlový pluk a výsadkový prapor, které posílily dva prapory pluku pancéřových granátníků Afrika. Francouzský XIX. sbor v rámci začišťovací operace ovládl strategický uzel Pont du Fahs s cílem zajistit klíčové výšiny u Zaghouanu. Britský poslanec Leslie Hore-Belisha následně v projevu v parlamentu 11. května 1943 vyzdvihl „velmi udatnou roli, kterou sehrály jednotky generála Girauda u Pont du Fahs a v severním sektoru“. Dobytí Pont du Fahs nebylo jen izolovaným vítězstvím, ale představovalo symbolický i strategický zlom pro obnovenou francouzskou armádu. Po letech hořkosti z porážky v roce 1940 se vojáci pod velením generála Henriho Girauda ocitli v přední linii osvobozování severní Afriky. Boje v drsném terénu kolem Zaghouanu vyžadovaly mimořádnou odolnost, neboť německé a italské jednotky využívaly skalnaté hřebeny k budování dělostřeleckých hnízd, která měla spojenecký postup zastavit za každou cenu. Německé velení v této oblasti spoléhalo na mobilitu svých pancéřových granátníků, kteří se pokoušeli o sérii protiútoků, aby udrželi otevřené ústupové cesty směrem k poloostrovu Cap Bon. Právě tam se měly zbytky sil Osy pokusit o poslední odpor nebo evakuaci do Itálie. Odhodlání francouzských jednotek, podporovaných britským dělostřelectvem, však tyto naděje rychle rozmetalo a vytvořilo neprostupný klešťový sevření kolem ustupujících nacistických divizí. Logistický význam Pont du Fahs spočíval především v jeho pozici jakožto křižovatky cest vedoucích k hlavnímu městu Tunisu. Jakmile Francouzi prolomili obranu v tomto sektoru, obranná linie Osy, známá jako „tuniský kotel“, se začala nezvratně hroutit. Morálka jednotek Osy, které se potýkaly s kritickým nedostatkem paliva a munice kvůli spojenecké námořní blokádě ve Středozemním moři, dosáhla bodu mrazu. Vítězství u Pont du Fahs tak přímo dláždilo cestu k definitivní kapitulaci sil Osy v Africe, ke které došlo jen o několik dní později, 13. května 1943. Pro Francii byl tento úspěch prvním krokem k návratu mezi velmoci a důkazem, že její armáda je připravena na budoucí osvobození evropského kontinentu. Hrdinství vojáků v prašných údolích Tuniska zůstává dodnes důležitou kapitolou v dějinách osvobození.