Bitva u Pisarzowic Bitva u Pisarzowic se odehrála v roce 1756 mezi armádami Pruska a Ruska v počáteční fázi sedmileté války. Na samém počátku konfliktu vedl princ Moritz von Anhalt-Dessau své skromné pruské síly (zahrnující pluky von Brunow, von Keppling, von Taplitz a von Kalbitz), aby posílil obranu Slezska proti postupujícím Rusům. Jeho primárním cílem bylo obsazení ruského zásobovacího skladu, který bránilo 2 800 vojáků pod velením Aristarcha Uvarova. V následném střetnutí poblíž Lubáně (Lauban) se ruským kozákům podařilo prudkým jezdeckým útokem rozprášit pruskou kavalerii, než byli sami odraženi protiútokem pluku von Kalbitz. Ostatní pruské pěší pluky nakonec zajistily vítězství pro Anhalt-Dessaua, když bodákovými útoky vytlačily ruské pohraniční rekruty z bojiště. Střetnutí u Pisarzowic, ačkoliv v měřítku světového konfliktu šlo o menší operaci, demonstrovalo vysokou disciplínu pruské pěchoty, která se stala legendární pod vedením Fridricha II. Velikého. Zatímco pruská jízda v tomto konkrétním boji zpočátku zaváhala pod tlakem nekonvenční kozácké taktiky, schopnost pěších pluků udržet formaci a přejít do rozhodného ofenzivního výpadu s bajonety se ukázala být pro výsledek bitvy klíčovou. Pro Rusko byl tento střet varováním, že pruská vojenská mašinérie je připravena bránit své strategické pozice ve Slezsku s extrémní houževnatostí. Logistický význam bitvy nelze podceňovat. Ztráta zásobovacího skladu v Pisarzowicích citelně narušila ruské plány na rychlý postup hlouběji do pruského území. Uvarovovy jednotky, tvořené převážně nezkušenými rekruty, nedokázaly čelit tlaku profesionálně vycvičených pruských vojáků, což vedlo k dočasnému zastavení ruských operací v této oblasti. Tato pauza umožnila králi Fridrichovi lépe koordinovat přesuny svých armád mezi saskou a slezskou frontou. Následky bitvy měly také psychologický dopad na obě strany. Pro prince Anhalt-Dessaua šlo o důležité potvrzení jeho velitelských schopností, zatímco ruské velení bylo nuceno přehodnotit kvalitu svých prvosledových jednotek. V následujících letech se sedmiletá válka rozrostla v brutální opotřebovávací konflikt, ale drobné úspěchy, jako byl ten u Pisarzowic, pomáhaly Prusku udržovat morálku v situaci, kdy bylo obklopeno koalicí mnohem mocnějších nepřátel. Dnes je tato bitva vnímána spíše jako epizodní střet, který však ilustruje chaos a dynamiku pohraničních operací 18. století. Lokalita Pisarzowic u Lubáně tak zůstává zapsána v dějinách jako místo, kde se pruská disciplína poprvé přímo střetla s ruskou početní převahou v rámci války, která navždy změnila mapu Evropy a mocenskou rovnováhu na kontinentu.