Bitva o Phu Loc (28. srpna – 10. prosince 1974) Bitva o Phu Loc představovala jedno z klíčových střetnutí pozdní fáze vietnamské války. Odehrála se v závěru roku 1974 a stala se předzvěstí definitivního pádu Jižního Vietnamu. Během celého roku 1974 ohrožovala severovietnamská armáda (NVA) historické město Hue v rámci střídavých bojů o kontrolu nad kopci Nui Mo Tau na jihu. Jihovietnamská armáda (ARVN) zpočátku vnímala tyto sporadické střety jako něco víc než jen „ostré“ cvičení. V červenci však došlo k osudovému obratu: několik jednotek ARVN bylo převeleno do provincie Quang Nam. Toto oslabení v oblasti Phu Loc přesvědčilo velení NVA k masivnímu útoku na pozice v kopcích Nui Mo Tau. Severovietnamci výšiny dobyli, následně uzavřeli leteckou základnu Phu Bai a přerušili strategickou dálnici č. 1. V obavě z přímého ohrožení Hue nasadilo jihovietnamské velení své poslední rezervy k protiútoku. Ačkoliv se ARVN podařilo po vyčerpávajících bojích kopce dobýt zpět, cena byla neúnosná. Zatímco jihovietnamské zálohy byly zdecimovány, NVA pod ochranou protiletadlového dělostřelectva neustále přisunovala čerstvé prapory a tankové posily. Strategické vyčerpání a "Válka o vlajky" Bitva u Phu Loc nebyla izolovaným incidentem, ale součástí širší strategie Hanoje otestovat reakci Spojených států po podpisu Pařížských mírových dohod. Zatímco se jihovietnamské jednotky snažily udržet každou píď území v tzv. „válce o vlajky“, jejich logistická podpora se hroutila. Nedostatek munice, pohonných hmot a náhradních dílů, způsobený drastickým omezením americké pomoci, znamenal, že i vítězství, jako bylo znovudobytí kopců Nui Mo Tau, měla hořkou příchuť strategické porážky. Taktický triumf, strategická katastrofa Ačkoliv se vojáci ARVN u Phu Loc projevili jako houževnatí bojovníci schopní vytlačit nepřítele z opevněných pozic, bitva odhalila kritickou slabinu: neschopnost doplňovat ztráty. Severní Vietnam dokázal díky bezpečnému zázemí a Ho Či Minově stezce nahrazovat padlé vojáky i zničenou techniku téměř okamžitě. Naopak ARVN v bojích o Phu Loc „vykrvácela“ své elitní zálohy, které jí zoufale chyběly o několik měsíců později při jarní ofenzivě roku 1975. Geopolitický kontext a americké mlčení Průběh bojů v provincii Thua Thien pozorně sledovali stratégové v Hanoji i v Saigonu. Pro komunistické vedení byl úspěch u Phu Loc a následné vyčerpání jihovietnamských elitních sil jasným signálem, že jihovietnamský obranný perimetr kolem Hue a Da Nangu je křehký. Absence výraznější reakce z Washingtonu na eskalaci bojů v roce 1974 definitivně utvrdila severovietnamské politbyro v rozhodnutí zahájit totální invazi, která měla ukončit existenci jihovietnamského státu. Předehra k pádu Hue Krvavé střety u Phu Loc v závěru roku 1974 vytvořily podmínky pro bleskový kolaps centrálního Vietnamu v březnu 1975. Morálka jednotek ARVN, které se cítily opuštěny svými spojenci a vyčerpány nekonečnými boji o ty samé kopce, začala pod tíhou materiálního nedostatku erodovat. Phu Loc tak nebyl jen lokální bitvou, ale pomyslným posledním vzepětím armády, která vyhrála bitvu, ale definitivně ztratila naději na vítězství ve válce.