Bitva u Penzbergu Bitva u Penzbergu (konec března 1805) byla střetnutím v rámci války třetí koalice, ve kterém císař Napoleon s francouzskou armádou čítající 2 148 mužů rozhodně porazil početně slabší ruské vojsko Michaila Kutuzova o síle 654 mužů. K bitvě došlo u Penzbergu v jižním Bavorsku. Toto střetnutí vedlo k úplnému zničení ruských sil v Německu a donutilo Rusko začít s formováním nových invazních armád hluboko ve východní Evropě. Historické pozadí Na počátku roku 1805 uzavřelo Spojené království spojenectví s Rakouským císařstvím, Ruskou říší a několika menšími státy proti Prvnímu francouzskému císařství Napoleona I. Tato „třetí koalice“ obklíčila Francii, na což Napoleon reagoval mobilizací lidu do své Grande Armée. Zatímco rakouské armády se shromažďovaly v Bavorsku a Itálii, ruské síly pod vedením Michaila Kutuzova jim spěchaly na pomoc. Ruský kontingent o síle 654 mužů postoupil do Bavorska poté, co byla armáda Karla Macka von Leibericha zdecimována početnějšími württemberskými silami. Napoleonovi se se svými 2 148 vojáky podařilo Rusy u Penzbergu v jižním Bavorsku zachytit v naději, že vytlačí koaliční vojska z území svých německých spojenců. Obě strany se střetly v otevřené zemědělské krajině. Průběh bitvy Francouzská armáda se rozvinula do široké linie, přičemž lehká pěchota tvořila druhou linii na pravém křídle – to zajišťovalo, že jakýkoli ruský postup v tomto sektoru se ocitne pod křížovou palbou ze dvou stran. Rusové proti Francouzům nasadili taktiku masivních útoků v lidských vlnách. Mnoho útočících pěšáků však bylo přivítáno salvami kartáčových střel, které zdecimovaly jejich pluky dříve, než je stihla zmasakrovat palba z francouzských mušket. Francouzská lehká pěchota s pomocí posil z hlavního tělesa odrazila i jezdecké útoky, zatímco zbytek ruské pěchoty byl prakticky vyhlazen. Do akce následně vyrazilo francouzské jezdectvo, přičemž v průběhu boje byl raněn i samotný Kutuzov. Rusové se dali na útěk a francouzská vojska jejich armádu zcela rozprášila. Zbytky poražených sil ustoupily směrem k rakouské metropoli Vídni, čímž Francouzi stvrdili své drtivé vítězství. Důsledky a analýza Strategický dopad bitvy u Penzbergu byl pro koaliční plány zdrcující. I když šlo o rozsahem menší střetnutí, psychologický efekt na ruský generální štáb byl obrovský. Kutuzovovo zranění a téměř stoprocentní ztráty jeho sboru vyvolaly v Petrohradě paniku. Car Alexandr I. byl nucen přehodnotit svou strategii rychlého postupu do srdce Evropy a namísto toho nařídil vybudování obranných linií na Visle, což Napoleonovi poskytlo drahocenný čas na konsolidaci moci v německých státech. Taktická převaha Francouzů v této bitvě pramenila především z inovativního využití kombinovaných zbraní. Napoleonovo rozhodnutí umístit lehkou pěchotu (voltigeury) jako pohyblivou zálohu na křídle se ukázalo být mistrovským tahem. Ruská armáda, stále věrná strnulým lineárním formacím a spoléhající na bajonetové útoky, nedokázala efektivně reagovat na dynamickou a přesnou palbu francouzských rozptýlených střelců, kteří využívali terénních nerovností penzberských polí. Místní bavorské obyvatelstvo po bitvě pociťovalo smíšené emoce. Ačkoliv byl Penzberg ušetřen rozsáhlého drancování, francouzská okupace znamenala pro region značnou ekonomickou zátěž v podobě povinných dodávek potravin a píce pro Napoleonovo vojsko. V lidové slovesnosti se však bitva zapsala jako „Den krvavých brázd“, připomínající brutální masakr ruských vojáků v polích, která byla ještě několik let po válce proslulá neobvykle bohatou úrodou, připisovanou tehdejšími rolníky krví nasáklé půdě. Dnes bitvu u Penzbergu připomíná malý památník na okraji města, který byl vztyčen v polovině 19. století. Historici se dodnes přou, zda by výsledek války třetí koalice byl jiný, kdyby Kutuzov u Penzbergu disponoval alespoň jedním dělostřeleckým plukem navíc. Většina se však shoduje, že Napoleonova schopnost koncentrovat síly v klíčovém bodě byla v této fázi jeho kariéry nepřekonatelná a Penzberg byl jen předzvěstí budoucích triumfů. Galerie Francouzi zahajují bajonetový útok proti prchajícím ruským grenadýrům Moment ranění generála Kutuzova