Bitva o Nábulus (2002) Bitva o Nábulus probíhala od 5. do 8. dubna 2002 v rámci širší izraelské ofenzívy, během níž Izraelské obranné síly (IDF) vytlačovaly palestinské ozbrojence z tohoto strategického města na Západním břehu Jordánu. Během druhé intifády se Nábulus, a především jeho historické centrum zvané Kasba, stal ohniskem palestinského odporu proti Izraeli. Hnutí Hamás a Fatah odtud vyslala desítky sebevražedných atentátníků, zatímco ve městě se opevnily stovky ozbrojených mužů. Dva dny po zahájení operace „Obranný štít“ schválilo velení IDF rozšíření operace na sever směrem k Nábulusu a Dženínu. Vyčištěním Nábulusu byla pověřena divize Západního břehu. Ačkoliv patřila k nejzkušenějším jednotkám, u jedné záložní obrněné čety došlo málem ke vzpouře kvůli obavám z nedostatečného výcviku pro boj v městské zástavbě; situaci museli uklidňovat až vysocí důstojníci. Izraelské obrněné a pěší jednotky rychle obsadily většinu města, přičemž nejtěžší střety probíhaly v okolí uprchlických táborů. Dva prapory současně zaútočily na Kasbu drženou malými skupinami Palestinců. Izraelští výsadkáři obsadili několik domů a pomocí odstřelovačů likvidovali protivníky. Mezi padlými byl i palestinský velitel Ahmed Tabúk. Dne 8. dubna Palestinci oznámili ochotu se vzdát. Zatímco sousední města Kalkílija a Tulkarm padla téměř bez obětí, v Nábulusu byly zatčeny stovky lidí a IDF odhalila četné laboratoře na výrobu výbušnin. Taktika „Průchodu zdmi“ Jedním z nejvýraznějších aspektů bitvy o Nábulus byla inovativní a kontroverzní taktika známá jako „průchod zdmi“, kterou prosadil brigádní generál Aviv Kochavi. Namísto postupu úzkými a nebezpečnými uličkami Kasby, které byly prošpikovány nástražnými výbušnými systémy, se izraelští vojáci pohybovali vnitřkem budov. Pomocí těžkých kladiv a výbušnin probourávali zdi mezi sousedními domy, čímž vytvořili bezpečný koridor skrytý před zraky odstřelovačů. Tato strategie sice minimalizovala ztráty na straně IDF, ale způsobila značné škody na soukromém majetku a historické architektuře města. Humanitární dopady a ničení památek Během intenzivních bojů utrpělo historické jádro Nábulusu, jedno z nejstarších na Blízkém východě, vážné škody. Kromě desítek obytných domů byly poškozeny i památky nesmírné kulturní hodnoty, včetně historických mýdláren, mešit a částí starého tržiště. Civilní obyvatelstvo bylo vystaveno přísnému zákazu vycházení, který trval mnoho dní, což vedlo k nedostatku potravin a léků. Mezinárodní organizace pro lidská práva následně kritizovaly rozsah destrukce civilní infrastruktury, zatímco Izrael argumentoval nezbytností postupu proti teroristickým buňkám maskovaným v husté zástavbě. Strategický význam operace Z vojenského hlediska považovalo Izraelské velení bitvu o Nábulus za úspěch, neboť se podařilo rozbít infrastrukturu pro výrobu raket a bomb, které byly do té doby exportovány do celého Izraele. Nábulus byl v té době přezdíván „hlavní město sebevrahů“. Rozbitím tamních buněk došlo k dočasnému, ale výraznému poklesu počtu teroristických útoků uvnitř Izraele. Operace však zároveň prohloubila nenávist místního obyvatelstva vůči okupaci a posílila pozici radikálních hnutí v dlouhodobém horizontu. Dlouhodobé důsledky pro region Bitva o Nábulus v roce 2002 nebyla poslední konfrontací v tomto městě, ale nastavila precedens pro budoucí městské operace IDF. Město zůstalo pod silným bezpečnostním dohledem i v následujících letech a Kasba se stala symbolem palestinského vzdoru. I dnes, o více než dvě desetiletí později, je Nábulus místem, kde se pravidelně střetávají izraelské jednotky s novými generacemi ozbrojených skupin, což potvrzuje, že vojenské vítězství z dubna 2002 nepřineslo trvalé politické řešení konfliktu v této oblasti.