Bitva u Michmaše

Bitva u Michmaše se odehrála v roce 1093 př. n. l. mezi armádami Izraelitů a Filištínů.

Dva roky po nástupu krále Saula na izraelský trůn rozdělil král svou 3 000 mužů čítající armádu mezi sebe v Michmaši a Betelu a svého syna Jonatána v Gibei v kmeni Benjamínově. Jonatan a jeho 1 000 vojáků porazili filistinskou posádku v Gebě a když se Izraelité dozvěděli, že porazili Filistince a stali se jim nenávistnými, byli povoláni, aby se připojili k Saulovi v Gilgalu. Filistinové shromáždili 30 000 vozů, 6 000 jezdců a množství vojáků pro válku s Izraelem a utábořili se v Michmaši, východně od Bet-Avenu. Izraelští vojáci měli potíže zastavit tyto útočníky a mnoho Izraelitů se schovalo v jeskyních, dírách, skalách, hrobkách a cisternech; jiní překročili Jordán do země Gád a Gileád. Saul zůstal sedm dní v Gilgalu, kde začal být netrpělivý, protože Samuel nedorazil včas. Saul přinesl zápalnou oběť příliš brzy a po Samuelově příjezdu ho Samuel pokáral za to, že neuposlechl Boží příkaz počkat na jeho příjezd, a varoval ho, že jeho království nebude trvat. Saul a jeho armáda vyrazili z Gilgálu směrem k Gibei, doprovázelo ho 600 mužů. Z tábora Filistinců vyrazily tři oddíly lupičů směrem k Ofře, Bet-horonu a hoře nad údolím Zeboim. Izraelité byli většinou neozbrojení, protože neměli kováře; dříve chodili k Filistincům, aby si nechali naostřit pluhy, motyky, sekery a srpy.

Filistinská posádka vyrazila k průsmyku Michmas, a tak se Saulův syn Jonatan rozhodl, že se vydá k filistinské posádce, aniž by o tom informoval svého otce. Jonatan a jeho vojsko se tajně proplížili skalnatými útesy Bozez a Seneh a odhalili se filistinským vojákům, kteří je posmívali. Jonatan vyzval Filistinské, aby přišli k Izraelitům do boje, a Filistinští padli před Jonatanem a jeho zbrojnošem; oba Izraelité zabili asi 20 mužů a zaseli paniku v filistinském táboře; zemětřesení značně přispělo ke zničení morálky Filistinských. Posádka a dokonce i filistinští nájezdníci se třásli strachem a Saul se rozhodl, že nechá přinést archu ke své armádě, než ji pošle do boje. Hebrejci, kteří byli dříve s Filistinci a šli s nimi do tábora, se obrátili a připojili se k Izraelitům Saula a Jonatána, a Izraelité, kteří se skrývali v horské oblasti Efraim, se připojili ke svým spojencům při zabíjení Filistinců. Bitva se přesunula za Bet-Aven, kde Izraelité dosáhli počtu 10 000 vojáků. Saul nakonec pronásledování vzdal poté, co jeho syn téměř zemřel kvůli otcově unáhlené přísaze, že prokleje každého, kdo před večerem sní jídlo.

Vítězství u Michmaše umožnilo Saulovi bojovat proti svým nepřátelům ze všech stran, včetně Moábců, Ammonitů, Edomitů, Zobaitů a Filistinců, a porážet je, kamkoli se obrátil. Porazil také Amalekity a vysvobodil Izrael z rukou těch, kteří je plenili. Po celou dobu Saulovy vlády se vedly tvrdé boje proti Filistincům a kdykoli Saul uviděl silného nebo statečného válečníka, přijal ho do svých služeb.