Bitva u Methvenu: Soumrak naděje Roberta Bruce Bitva u Methvenu (19. června 1306) představuje jeden z nejdramatičtějších momentů válek za skotskou nezávislost. V té době vedl Robert Bruce ve Skotsku vyčerpávající občanskou válku proti rodině a spojencům zavražděného Johna Comyna, zatímco se současně pokoušel vymanit zemi z anglického područí. Ačkoliv byl Bruce v březnu 1306 korunován skotským králem, již v létě téhož roku se situace obrátila proti němu. Hrabě z Pembroke si vybudoval základnu v Perthu, kde se k němu připojilo mnoho příznivců Comyna. Král Robert přitáhl ze západu, odhodlán se svému nepříteli postavit v otevřeném boji. Výzvu k bitvě před hradbami Perthu však Pembroke odmítl. Bruce, který tento krok mylně interpretoval jako projev slabosti a strachu, se s vojskem utábořil v nedalekém Methvenu. Tato chyba se mu stala téměř osudnou. Před úsvitem 19. června 1306 byla jeho armáda překvapena nečekaným útokem. Bruce, který důvěřivě věřil Pembrokovu slovu a zanedbal rozestavení hlídek, sledoval, jak se jeho řady hroutí. Celá armáda byla rozprášena a sám král unikl smrti jen o vlásek. S hrstkou věrných pak musel prchnout do drsné Skotské vysočiny. Rytířská čest vs. válečná lest Robert Bruce v této fázi své vlády stále ještě věřil v tradiční ideály rytířství, které se mu u Methvenu staly málem osudnými. Když Pembroke odmítl bojovat s odkazem na to, že je příliš pozdě a bitva by se měla odehrát až příštího dne, Bruce mu jako šlechtic šlechtici věřil. Angličané však nehodlali hrát podle pravidel; noční přepad byl brutální ukázkou nové, pragmatické tváře války. Tato lekce Bruce navždy změnila – z ambiciózního rytíře se stal opatrný partyzánský vůdce, který se napříště vyhýbal otevřeným střetům, pokud neměl absolutní výhodu. Cesta do exilu a "Král trosečník" Po katastrofě u Methvenu následovalo období, které skotská historie zná jako Bruceovy „nejtemnější dny“. Ztratil nejen armádu, ale i své nejbližší spojence a rodinu. Jeho manželka Elizabeth a dcera Marjorie byly zajaty Angličany, zatímco jeho bratři byli postupně popraveni. Sám Bruce se stal psancem ve vlastním království, přespával v jeskyních a na odlehlých ostrovech. Právě z této doby pochází legenda o králi a pavoukovi, který se nevzdal a inspiroval Bruce k dalšímu odporu. Reorganizace odporu Navzdory zdrcující porážce u Methvenu se Angličanům nepodařilo skotského ducha zlomit. Bruce využil čas na útěku k přehodnocení své strategie. Uvědomil si, že proti početné a lépe vyzbrojené anglické jízdě nemůže uspět v klasickém šiku. Začal budovat mobilní jednotky lehkého pěšího vojska a využívat neprostupné skotské bažiny a úzké soutěsky k přepadům ze zálohy. Tato „škola Methvenu“ položila základy pro jeho budoucí vítězství. Cesta k nápravě u Bannockburnu Porážka u Methvenu byla sice drtivá, ale v historickém kontextu posloužila jako nezbytný katalyzátor skotského sjednocení. Bruce se dokázal z trosek své pověsti vypracovat zpět k moci a postupně dobýval jeden skotský hrad za druhým. O osm let později, v roce 1314 u Bannockburnu, již stejnou chybu nezopakoval. Tam již stál v čele disciplinovaného vojska, které přesně vědělo, jak využít terén a moment překvapení ve svůj prospěch, což nakonec vedlo k definitivnímu potvrzení skotské suverenity. Galerie Následky bitvy (Ilustrace znázorňující zmatek a úprk skotských vojsk po nočním přepadu)