Bitva o kibuc Mefalsim: Zázrak u brány Bitva o Mefalsim se odehrála 7. října 2023, když se příslušníci brigád Kásam, ozbrojeného křídla hnutí Hamás, pokusili v rámci operace „Potopa al-Aksá“ ovládnout izraelský kibuc Mefalsim. Navzdory drtivé přesile dokázala skupinka dvanácti ozbrojených civilistů z řad dobrovolné domobrany pod vedením Mošeho Kaplana útoky Hamásu odrazit. Obránci tento střet, který přežili bez jediné ztráty na životě, vnímají jako skutečný zázrak. Dokumenty nalezené u padlých ozbrojenců odhalily, že „Plán B14“ – tedy útok na Mefalsim – byl připravován již od října 2022. Hamás disponoval telefonními čísly členů bezpečnostního týmu, znal rozmístění kamer a počítal i s možností, že IDF po zahájení útoku vyslala na pomoc tankový prapor. V případě úspěšného obsazení měli útočníci postupovat na sever branou Abu Safia, systematicky ovládnout každou ulici, zajmout vojáky i civilisty jako rukojmí a vyřadit z provozu generátor kibucu. V 6:56 ráno varoval velitel bezpečnosti Moše Kaplan svůj tým před hrozícím nebezpečím. Lidé prchající z masakru na hudebním festivalu v Re'im byli u bran kibucu ostřelováni ozbrojenci, což zanechalo příjezdovou cestu posetou těly civilistů a opuštěnými vozy. Hamás použil protitankové střely k proražení bran, zatímco dobrovolníkům trvalo téměř dvacet minut, než se vyzbrojili a zaujali pozice. Jeden z obránců, Jarden Reskin, identifikoval muže v černém na blízkém kopci jako teroristy podle jejich pušek AK-47, zatímco domobrana používala pušky M16. Obránci, čelící přesile, bojovali osamoceně nebo ve dvojicích a koordinovali se přes vysílačky a WhatsApp. Šetřili municí a stříleli pouze s úmyslem zasáhnout cíl. Během útoku bylo zabito osm útočníků, další dva zahynuli v úkrytu v kravíně a jeden byl zajat. Pro obránce bylo vítězství nepochopitelným triumfem, zvláště ve světle faktu, že ten den bylo během „Potopy al-Aksá“ zmasakrováno na 1 300 jiných Izraelců. Úspěch obránců Mefalsimu nebyl dán pouze jejich odvahou, ale také specifickou architekturou kibucu a selháním zpravodajského odhadu útočníků ohledně rychlosti reakce domobrany. Zatímco v jiných osadách se Hamásu podařilo proniknout hluboko do obytných zón během několika minut, v Mefalsimu narazili na disciplinovanou palbu z připravených bodů. Členové domobrany, z nichž mnozí byli veteráni elitních jednotek IDF v záloze, dokázali využít znalosti terénu k tomu, aby simulovali přítomnost mnohem větší vojenské jednotky. Důležitým faktorem byla také psychologická odolnost komunity. Zatímco venku zuřil chaos, uvnitř domů zůstávaly rodiny v zamčených krytech (mamadech), přičemž komunikace mezi civilisty a domobranou probíhala v reálném čase přes komunitní sítě. Tato soudržnost zabránila panice, která by mohla obranu paralyzovat. V kritických okamžicích, kdy útočníci pálili z granátometů RPG na brány, zůstali obránci na svých postech, přestože věděli, že armádní posily jsou v nedohlednu. Strategický význam Mefalsimu spočíval také v jeho poloze blízko hranice s Pásmem Gazy. Kdyby kibuc padl, teroristé by získali kontrolu nad klíčovou křižovatkou, což by jim umožnilo snadnější přesun k dalším cílům hlouběji ve vnitrozemí. Tím, že domobrana udržela obvodovou linii, vytvořila de facto „pevninu“, o kterou se později mohly opřít přicházející jednotky izraelské armády při vyčišťovacích operacích v okolí. Dnes je Mefalsim symbolem odporu a přežití. Zatímco sousední komunity, jako Kfar Aza nebo Be'eri, utrpěly nepředstavitelné ztráty, příběh Mefalsimu slouží jako případová studie pro budoucí reformy civilní obrany v Izraeli. Ukazuje, že v prvních hodinách moderního konfliktu může být rozhodujícím faktorem nikoliv hi-tech armáda, ale hrstka odhodlaných jednotlivců s vysílačkou, starou puškou a hlubokou vazbou ke svému domovu.