Bitva u Marquain Bitva u Marquain se odehrála v roce 1760 mezi armádami Velké Británie a Francie v rámci probíhající sedmileté války. Po krvavém střetnutí u Fontenoy postoupil generál John Whitgate se svou anglo-německou armádou hlouběji do válkou zpustošených Flander, aby doplnil zásoby a stavy mužstva. U vesnice Marquain se však postupujícím Britům postavila do cesty početná francouzská armáda. V následné bitvě se francouzskému šlechtickému jezdectvu a obrněné královské kavalerii podařilo prolomit pravé křídlo britské sestavy. Britské bajonetové útoky na levém křídle a ve středu pole však rozmetaly protilehlá francouzská křídla, což britským regimentům umožnilo provést obrat a čelit oslabenému francouzskému jezdectvu. Britové dorazili příliš pozdě na to, aby zachránili dělostřelectvo hrabství Schaumburg-Lippe, které Francouzi zmasakrovali, přesto se jim nakonec podařilo vytlačit nepřítele z bojiště. Pluk Salzgitter z Brunšvicka-Wolfenbüttelu, schaumburská Nienstadterova baterie a pluk lorda Walmsleyho byly zcela zničeny a generál Eric Jefferies padl. K doplnění prořídlých řad museli Britové následně najmout Rotenburský pluk, pluk vévody z Newcastle a dragoni vévodkyně z Yorkshire. Strategický kontext a manévrování Bitva u Marquain nebyla jen náhodným střetnutím, ale výsledkem logistické tísně, v níž se Whitgateova armáda ocitla po vyčerpávajícím tažení. Flandry, v té době již značně vydrancované oběma stranami konfliktu, neposkytovaly dostatek píce pro koně ani obilí pro mužstvo. Whitgate doufal, že u Marquain nalezne nedotčené sýpky, které by mu umožnily pokračovat v tlaku na francouzské pevnosti. Francouzské velení si však tuto zranitelnost uvědomovalo a vyslalo mobilní sbory, aby Britům cestu zatarasily a využily jejich únavy. Role terénu a dělostřelectva Klíčovým faktorem, který ovlivnil průběh bojů, byl rozbahněný terén v okolí vesnice, který paradoxně ztížil pohyb britské těžké pěchoty, ale na chvíli poskytl výhodu francouzským kyrysníkům. Tragický osud Schaumburg-Lippeské dělostřelecké baterie byl způsoben právě tím, že jejich těžká děla uvízla v měkké půdě u potoka. Ačkoliv dělostřelci bojovali s nevídanou udatností, bez podpory pěchoty, která byla v tu chvíli vázána bojem v centru, neměli proti nájezdu francouzské jízdy šanci na přežití. Politické dozvuky a doplňování stavů Zpráva o vysokých ztrátách u Marquain vyvolala v Londýně vlnu kritiky vůči způsobu vedení války na kontinentu. Zánik elitních jednotek, jako byl Walmsleyho pluk, byl vnímán jako národní tragédie. Naléhavá potřeba nahradit padlé veterány vedla k rychlému najmutí německých žoldnéřských kontingentů a vytvoření nových dobrovolnických sborů, což výrazně zatížilo královskou pokladnu. Právě nasazení Rotenburského pluku se v pozdějších fázích války ukázalo jako klíčové, neboť tito vojáci přinesli do britské armády nové taktické prvky v boji v rozptýlené formaci. Historické dědictví Dnes je bitva u Marquain připomínána především pro svou brutalitu a jako ukázka taktické flexibility britské pěchoty. Zatímco francouzská strana slavila dočasný úspěch své kavalérie, strategické vítězství připadlo Britům, kteří si udrželi kontrolu nad oblastí. V samotné vesnici Marquain se dodnes nachází malý památník věnovaný padlým vojákům všech národností, a místní tradice vypráví o „stříbrném generálovi“ Jefferiesovi, jehož hrdinský, leč marný odpor proti přesile se stal námětem mnoha lidových balad. Galerie (Zde by se nacházely historické vyobrazení bitvy a mapy manévrů)