Bitva u Lublinu

Bitva u Lublinu se odehrála 21. srpna 1655 mezi armádami Polska-Litvy a Švédska uprostřed období známého jako „potopa“. Poláci zničili celou invazní armádu švédského krále Karla X. Gustava během krvavé bitvy před obléhaným Lublinem, i když sami utrpěli těžké ztráty. Bitva zasadila těžkou ránu švédské morálce a pozvedla morálku polskou v době, kdy švédské invaze devastovaly zemi.

Pozadí

Od března do srpna 1655 prožívala východní Evropa násilné otřesy pětistranné války mezi Polsko-litevskou unií, Švédským královstvím, Ruským carstvem, Kozáckým hetmanátem a Krymským chanátem. Samotná existence Polska a Litvy byla ohrožena, když ruské a kozácké armády vtrhly z východu a Švédové ze severu, ale energický polský protiútok omezil kozáky na Ukrajinu a Rusy na Litvu. I když Kyjev padl do rukou kozáků a velká část Litvy do rukou Ruska, příměří krále Jana II. Kazimíra s nepřáteli na jiných frontách mu umožnilo soustředit své úsilí na odražení Švédů. Města a pevnosti Lublin, Brest a Vilnius několikrát změnily majitele, ale v srpnu 1655 začali Poláci získávat převahu. Polské dobytí Narvy vedlo k tomu, že švédský král Karel X. Gustav stáhl své armády z Livonska a soustředil se na postup na Varšavu přes Lublin. Polský žoldák Jerzy Wisniewski mu zkomplikoval plány tím, že zničil několik jeho ustupujících armád v Estonsku a Litvě. Koncem srpna však král Karel Gustav a jeho generálové oblehli Lublin.

Bitva

Polští šlechtici se se svými armádami shromáždili v hlavním městě Malého Polska, kde izolovali a porazili jednu ze švédských armád v bitvě u Kijan. Po dosažení početní převahy díky příjezdu posil Poláci 21. srpna 1655 zaútočili na obléhající švédské armády. Protože Wisniewski, jehož deníky zaznamenaly desítky bitev z období potopy, které byly zapomenuty historií, byl na počátku bitvy zraněn švédskými jezdci, podrobnosti o následující bitvě jsou skrovné. Poláci a Švédové se pustili do vražedného boje, při kterém opakované polské útoky způsobily téměř stejné ztráty na obou stranách. Jak se však síla švédské armády zmenšovala, jejich ztráty narůstaly a bojovali až do úplného zničení. Z krvavé bitvy vyšli vítězně Poláci a král Karel X. Gustav byl jediným švédským velitelem, který unikl s jakoukoli silou za sebou. V následující bitvě u Milejowa se král jen těsně vyhnul zajetí pronásledujícími Poláky.