Bitva u Lebessu Bitva u Lebessu byla jedním ze střetnutí v rámci trojské války, v němž se roku 1203 př. n. l. v jižní Anatolii utkal lykijský král Sarpédón s rhodskými Řeky pod vedením Kleodóra. Sarpédónovo vojsko v bitvě rozdrtilo rhodský předvoj, který postoupil do vnitrozemí s úmyslem ohrozit lykijské město Telmessos. Dlouho před vypuknutím trojské války byli Lykijové vyhnáni z úrodné a nádherné Kréty předky samotného Meneláa. Nadcházející konflikt mezi Achájci a Trojany tak pro krále Sarpédóna představoval dlouho očekávanou příležitost, jak ostrov získat zpět. Severně od Lykie se tehdy rozkládaly trosky osad zničených nájezdy kmenů, které přímo vybízely ke znovuosídlení, zatímco na východě ležely země Lelegů, jejichž kmeny vedly neustálé války s jónským pobřežím. Přes moře, na bohatém Rhodu, mezitím Achájci budovali prosperující osady, jež měly Sarpédóna držet v šachu. Dále na severu pak sídlili Sarpédónovi příbuzní Kariové, na které se mohl v dobách nouze plně spolehnout. V roce 1203 př. n. l. vytáhli rhodští válečníci do pole a přímo ohrozili lykijské území i živobytí Sarpédónova lidu. Sarpédón vyrazil z Telmessu v čele armády čítající 455 mužů, aby se postavil Kleodórovu vojsku o síle 435 vojáků. V následné bitvě u Lebessu se Lykijům podařilo vlákat Rhodany do sevřeného údolí – ideálního terénu pro útok lykijských válečných vozů a Sarpédónovy elitní tělesné stráže. Ačkoliv se Rhodané pokusili otupit Sarpédónův útok výpadem do svahu i středem údolí, převaha lykijských prakovníků nad rhodskými lehkooděnci se ukázala být rozhodující. Rhodané utrpěli těžké ztráty pod krupobitím kamenů a jakmile jejich řady zakolísaly, Lykijové využili své výhody a nepřítele zmasakrovali. Kleodóros padl a jeho armáda byla buď pobita, rozprášena, nebo donucena vstoupit do lykijských služeb. Hrozba pro Telmessos byla zažehnána. Následky a geopolitický dopad Vítězství u Lebessu upevnilo Sarpédónovu autoritu nejen v Lykii, ale i mezi spojenci Tróje. Tím, že eliminoval rhodskou hrozbu na pevnině, zajistil bezpečný týl pro své budoucí tažení na sever k Tróji. Rhodané, oslabení ztrátou elitního předvoje a schopného vojevůdce Kleodóra, byli nuceni přehodnotit svou strategii v Egejském moři a omezit své ambice na anatolském pobřeží na několik následujících let. Strategie a výzbroj Z vojenského hlediska bitva demonstrovala efektivitu lykijské kombinované taktiky. Zatímco achájské síly té doby spoléhaly především na těžkou pěchotu a hromadné srážky, Sarpédón dokázal mistrně využít terén a lehké střelecké jednotky. Lykijští prakovníci používali olověné projektily, které měly větší průraznost než běžné říční kameny, což se stalo osudným rhodskému brnění z kůže a bronzových lamel. Sarpédónova cesta k Tróji Povzbuzen tímto triumfem, začal Sarpédón shromažďovat největší lykijskou armádu v historii. Bitva u Lebessu pro něj nebyla jen lokálním sporem, ale důkazem, že Lykie je připravena měřit síly s achájskými hrdiny. Legendy praví, že právě po tomto vítězství obdržel Sarpédón poselstvo od krále Priama, které jej formálně požádalo o spojenectví v blížícím se konfliktu, jenž měl navždy změnit tvář starověkého světa. Odkaz v umění a literatuře V pozdějších staletích se Lebessos stal symbolem odporu proti achájské expanzi. Básníci často líčili tuto bitvu jako souboj mezi starým světem minojského odkazu a novým, agresivním světem mykénských králů. I když byla bitva u Lebessu ve stínu monumentálních událostí u hradeb Tróje, pro lid Anatolie zůstala připomínkou odvahy krále, který se nebál bránit svou domovinu proti přesile zpoza moře. Galerie Setkání obou stran v údolí Lykijové a Rhodané vyrážejí do útoku Sarpédónova tělesná stráž v boji Bitevní vřava Padlí na bojišti