Bitva na pláži Komoda Bitva na pláži Komoda byla prvním střetnutím v rámci první mongolské invaze do Japonska, ke kterému došlo 4. listopadu 1274. Mongolové s drtivou převahou porazili 80 japonských samurajů bránících ostrov Cušima a rychle obsadili celé jeho území. Přeživší samuraj Jin Sakai byl nucen zahájit netradiční odbojovou válku, která se příčila japonským představám o čestném boji, a nakonec zahnal Mongoly zpět do moře. Historie V dubnu 1274 zahájil jüanský císař Kublajchán přípravy na první invazi do Japonska. Nařídil korejskému generálu Kim Pang-gyongovi, aby vedl sílu 30 500 mužů a postavil flotilu lodí po vzoru jižní Číny. Koncem roku 1274 čítala invazní armáda 15 000 mongolských, čínských a džürčenských vojáků, 8 000 korejských vojáků a 7 000 korejských námořníků. Kublaj plánoval, že flotila nejprve zaútočí na ostrovy Cušima a Iki a teprve poté se vylodí v zátoce Hakata. Japonci byli odhodláni klást odpor v každém bodě útoku. Invazní síly vypluly z korejského Hoppo (Masanu) 2. listopadu 1274 a o dva dny později se začaly vyloďovat na Cušimě. Hlavní výsadek proběhl na pláži Komoda u Sasuury na severozápadním cípu jižního ostrova Šimono. K dalším vyloděním došlo v průlivu mezi oběma ostrovy a na dvou místech severního ostrova Kamino. Historické záznamy Sō Shi Kafu uvádějí, že zástupce guvernéra Sō Sukekuni zorganizoval narychlo obranu s 80 jízdními samuraji a jejich doprovodem. Mongolové se vylodili 4. listopadu ve dvě hodiny ráno, přičemž ignorovali japonské pokusy o vyjednávání a spustili lukostřelbu, která donutila obránce k ústupu. Ve čtyři ráno již probíhal plnohodnotný boj a malá posádka byla rychle poražena, ačkoliv samuraj Sukesada v soubojích muže proti muži údajně srazil 25 nepřátelských vojáků. Kolem soumraku dobyvatelé odrazili poslední japonský útok kavalérie, vypálili většinu budov v okolí Sasuury a zmasakrovali místní obyvatele. Během několika následujících dní ovládli zbytek ostrova. Podle legendy o „Duchu Cušimy“ to však byl jitō (guvernér) pán Shimura, kdo vedl 80 samurajů proti mongolské flotile, jíž velel Kublajův bratranec Chotun-chán. Shimura vyslal svého nejlepšího bojovníka Harunobu Adačiho, aby vyzval nejmocnějšího mongolského bojovníka na souboj a předešel tak rozsáhlému krveprolití. Adači předstoupil před Mongoly na pláži, ale Chotun-chán ho místo čestného boje polil vínem a zapálil pochodní. Poté umírajícímu daimjóvi srazil hlavu. Tato urážka kodexu bušidó rozzuřila pána Shimuru, který nařídil jezdecký útok na mongolské linie. Shimura a jeho synovec Jin Sakai vedli útok z kopce, ale brzy byli smeteni lodním ostřelováním a nuceni bojovat pěšmo. Ačkoliv způsobili Mongolům lehké ztráty, obránci byli kvůli technologické převaze a počtu nepřátel vyhlazeni. Shimura byl zajat, zatímco Jin byl vážně zraněn a ponechán napospas smrti. Z trosek jej zachránila zlodějka Yuna, která ho vycvičila v umění plížení, což mu umožnilo zahájit partyzánskou válku. Cesta k asymetrické válce Po zdrcující porážce na pláži Komoda si Jin Sakai uvědomil, že tradiční samurajské ideály – čestný souboj tváří v tvář a dodržování striktního morálního kodexu – proti mongolské taktice neobstojí. Mongolové nepoužívali jen hrubou sílu, ale i pokročilé technologie, jako byly výbušné bomby plněné střelným prachem (tetsuhau) a koordinované salvové útoky lučištníků. Tento střet kultur a vojenských doktrín donutil Jina přehodnotit vše, co se kdy naučil. Zrodil se „Duch“, postava, která pro záchranu svého domova neváhala využít jedy, útoky ze zálohy a psychologické zastrašování. Význam hradu Kaneda a hradu Šimura Zatímco se Jin potuloval v lesích jako psanec, pán Shimura byl vězněn v pevnosti Kaneda, strategickém bodě, který spojuje severní a jižní část ostrova. Mongolové využívali Shimuru jako politický nástroj k pacifikaci obyvatelstva. Hrad Kaneda se tak stal symbolem okupace, zatímco hrad Šimura, rodové sídlo guvernéra v prefektuře Omi, představoval cíl osvobozenecké kampaně. Boje o tyto klíčové body definovaly první fázi odporu a prohloubily propast mezi Jinem a jeho strýcem, který Jinovy neortodoxní metody považoval za zradu samurajské cti. Spojenci v beznaději Jin Sakai by ve své válce neuspěl sám. Na své pouti Cušimou musel sjednotit roztříštěné zbytky místních klanů a obyčejné lidi. Mezi jeho klíčové spojence patřila paní Masako Adači, poslední zástupkyně svého rodu hledající pomstu, lukostřelecký mistr Ishikawa a mnich Norio. Každý z nich představoval jiný aspekt japonské společnosti té doby, zasažené totální válkou. Tato spojenectví vytvořila křehkou frontu, která se dokázala postavit nejen mongolským nájezdníkům, ale i domácím banditům (Róninům ze slámy), kteří v chaosu války přešli na stranu nepřítele. Důsledky pro japonské dějiny a mýtus Ačkoliv historická invaze skončila zásahem božského větru kamikaze, který rozmetal mongolské loďstvo v zátoce Hakata, příběh bitvy o Cušimu zůstává v japonském povědomí jako symbol nezdolnosti. Rozdíl mezi historickou skutečností a legendou o Duchovi ilustruje hlubokou kulturní reflexi: jakou cenu má vítězství, pokud při něm člověk ztratí svou identitu? Odkaz bitvy u Komody tak není jen příběhem o porážce, ale o bolestivém zrodu nové formy národní obrany a hrdinství, které přesahuje hranice své doby. Galerie Samurajové shromažďující se na pláži Komoda Mongolští nájezdníci ve svém táboře